Plzeňští Znouzectnost vstupují do vod vinylizace (či re-analogizace) své diskografie, zda kompletní či jen částečné, ukáže až nepřítel nás všech jménem čas. Vstoupili do ní zcela nechronologicky – albem Kapitán Mlíko, deskou z roku 1996.
Nepočítáme-li první DIY kazetové počiny, v pořadí svou čtvrtým albem. Znouzectnost je v devadesátých letech v rozpuku své instrumentálně opulentní podoby, několik kytar, žestě, extra vokály – to vše je tu zastoupeno v míře více než nadměrné. V jakém to působí kontrastu vůči Znouzectnosti, trojice muzikantů, verze 2021 či 1987, je nasnadě. Znouzectnost půle devadesátých let stoupá k vrcholu svého folk rockového či folk punkového období a přesně tento moment zachycuje Kapitán Mlíko.
Celou desku rozjíždí z westernové tématiky čerpající Poutník a déšť (ostatně fascinace westerny provází kapelu po celou její existenci a je to další z bodů, který s jejich světem sdílím). Následuje C‘est la vie, z mého pohledu jeden z největších písničkových hitů desky, ve kterém se snoubí nezaměnitelně okouzlující specifická melodika punku v pojetí Znouzectnosti s neméně kouzelnou, fatalisticky odzbrojující lyrikou. Následující Pomsta vůně cyankáli, kde nosný zpěv zní jako zparchantěle punková verze Pepy Nose, je ale vlastně stejně přesně mířeným hitíkem, zvláště pak svou přímočaře rockovou finální gradací.
Deska má pro mě své výkyvy. Přiznávám, že se nejsem vyloženým fanouškem některých autorských skladeb Přemka Haase, který v té době byl nějaký čas druhým kytaristou kapely. Příkladem za všechny budiž pátá Vlak nebo předposlední O nesmyslné době. Na druhou stranu geniální kombinace písničkářství s textovým obsahem skladeb jako Ještě není čas nebo Maják na konci světa mě i s mnohaletým odstupem dostává svou silou a slabší momenty vrchovatě vyvažuje. Jednou ze zásadně silných zbraní kapely jsou tu harmonie spousty sborových zpěvů. Ty jako by utekly z beatových nahrávek šedesátých let, což je míněno jako velký kompliment.
Lyrika desky je rozhoupaná houpačka, rozevlátě poletující mezi filozoficky silnými verši i drobnými intimními výpověďmi na jedné straně, aby na té druhé vrážela do univerza rozverných gymplácko-absurdních fórků, pseudo-trubadúrství a hraní se slovíčky. To jsou ostatně všechno ingredience, které formovaly tvář kapely od samého počátku, a je tomu tak až doposud. Celek nakonec je, tak jako de facto veškerá tvorba Znouzectnost, především ukázkou prolínání přirozeného lidového písničkářství v tom nejlepším smyslu slova s punkovou estetikou, energií a elektrifikovanou nástrojovou suitou. A ačkoliv mi je blíže ta syrovější a přímočařeji rocková podoba kapely, jak se výrazněji prezentuje řekněme od alba Ad Astra až do současnosti, opakovaně zde nalézám bezpočet naprosto skvělých momentů, které si nelze nezamilovat, tak jako třeba ve skladbě O princezně z růží.
Zpracování desky je skvělé, rozvíjí původní koncept a přenáší ho do extendovaných vinylových rozměrů.
Rok vydání: 1996 / 2021
Label: Sisyfos Records
1. Poutník a déšť
2. C’est la vie
3. Pomsta vůně cyankáli
4. Proč jsem se zcvok
5. Vlak
6. Ještě není čas
7. S.P.Ž.
8. Potkal potkan trpaslíka
9. Mamuti
10. Maják na konci světa
11. O spícím štěstí
12. Turek Láďa
13. Pošetilost mocných
14. Jé, jé, je to tak
15. Písnička na dobrou noc
16. O princezně z růží
17. Bastila
18. O nesmyslné době
19. Haló pane hejtmane
