Už je to více jak měsíc, kdy americký deník Huffingtonpost zveřejnil příběh, o který se s nimi podělila Jackie Fox, basistka The Runaways. Příběh, který vytáhl ze skříně dalšího kostlivce rock and rollu, šokoval nejen fanoušky, ale i bývalé členky kapely Joan Jett a Cherrie Currie. Příběh v originále si můžete přečíst zde, „kratší“ převyprávění toho nejdůležitějšího naleznete níže.
Všichni asi znají příběh The Runaways, manažer Kim Fowley dal dohromady kapelu mladičkých dívek, kterým ještě ani nebylo 18 a začínají rockovou superskupinu. Nelehké začátky, zkoušky kapely, cholerický Fowley a do toho všeho ještě škola. Jeden z jejich prvních koncertů se konal na Nový rok 1975 v maličkém klubu Wild Man Sam’s, ale Runaways neměly dost materiálu, takže koncert byl spíše jeden velký zmatek, kapela křičela, hrály nenacvičené písně anebo covery. I přesto byl majitel klubu Jim Caron ohromen, ale zároveň velice nesvůj kvůli jejich věku.
„Kim není obyčejnej typ člověka, který znáte,“ vzpomíná Caron. „Nebylo to vůbec, že bych za ním mohl jít a zeptat se ‚Ty vole, co s těma holkama budeš dělat teď, když dohrály? Chystáš se je vzít domů? Budou spát ve studiu? Dáš je do klece nebo co?‘ Očividně měl nad nimi hodně kontroly.“
Což byla pravda, Fowley měl ohromnou kontrolu nad celou kapelou, byl to jedinej „dospělák“, ke kterému holky vzhlížely, protože všechno zařizoval.
Když kapela odehrála poslední set, Fowley vzal skupinu do blízkého motelu, kde se rozhodli oslavovat Nový rok s přáteli. Jackie se v té době ještě pořád považovala za prozatímní členku Runaways. Bylo jí 16 a opravdu vystupovat na pódiu byl pro ni triumf. Viděla tak v publiku mnoho lidí v jejím věku, jak na ni hledí. „Byl to úžasný pocit,“ říká. „Bylo to posilující.“ Ale ten pocit byl jen krátkodobý. Brzy poté, co Jackie dorazila do motelu, k ní přišel nějaký chlap s Metakvalonem (sedativum a hypnotická droga) v ruce. Řekl jí, že nesmí klást žádné otázky, a že si to musí vzít. A to ona taky udělala. Další návštěvník večírku, Brent Williams, kamarád Kari Krome (spoluzakladatelka skupiny a skladatelka písní), říká, že slyšel lidi mluvit o počtu pilulek, který Jackie dali – čtyři až šest. Jackie nikdy předtím veřejně nemluvila o tom, co se stalo pak, jakmile drogy vzaly za své, ale právě tahle noc jí změnila život.
Většina lidí na večírku byli teenageři, kouřili cigarety a pili pivo. Joat Jett jamovala s Williamsem na kytaru; Kari Krome kouřila jointa venku s nějakým klukem. Lita Ford byla jediná členka kapely, která na večírku nebyla.
Když se na večírku ukázaly Helen Roessler a Trudie Arguelles, dvě z Jackiiných kamarádek, nemohly uvěřit, v jakém stavu Jackie byla. Znaly jí už přes rok a ani jednou ji neviděly pod vlivem.
Jackie už byla tak mimo, že si musela lehnout na postel, aby si odpočinula. Když jeden roadie kontroloval, zda je v pořádku, Fowley se ho zeptal, jestli by si to s ní nechtěl rozdat. „Jí to nevadí, že ne?“ řekl Fowley.
Jackie se pokusila protestovat, ale byla jako zkamenělá. „Ani si nedokážete představit, jaká je to hrůza, když si uvědomíte, že se stane něco špatného, a vy nemůžete pohnout jediným svalem,“ říká Jackie Fox. „Nemůžu se pohnout. Nemůžu mluvit. Vše, co mohu udělat, je podívat se tomu chlapovi do očí, a výrazově komunikovat. Nevím, jak to vypadalo zvenku. Vím jen, že jsem byla naprosto vyděšená, naprostý horror.“
Nakonec roadie Fowleyho nabídku odmítl a Jackie brzy poté začala upadat do bezvědomí. Podle Helen Roessler, Fowley stál nad Jackie a začal jí rozepínat blůzu. Jackie neměla podprsenku. „Zdálo se, že nikomu na tom opravdu nezáleželo,“ říká Roessler, která nemohla od Fowley odtrhnout oči. Doufala, že si všimne jejího vzteku v očích. „Vzpomínám si opravdu dobře, že jsem si říkala: ‚Když na něj budu dost zírat, třeba přestane‘,“ říká Roessler. „Třeba se na mě podívá, uvědomí si, co dělá a odejde! Oh, můj bože, co mám dělat?“
Když Fowley začal sundavat Jackie kalhoty, Roessler už to nevydržela. Sedla do auta svých rodičů a s brekem odjela. Svědci říkají, že Fowley začal Jackie prstit s rukojetí kartáče na vlasy. Tento moment si Jackie nepamatuje, protože už byla v bezvědomí. Fowley pozval ostatní kluky, aby si s Jackie užili, a pak si sám sundal kalhoty a vlezl na Jackie. „Kim někoho ojíždí!“ zakřičel někdo ode dveří v motelu na lidi venku, volal je, aby se šli kouknout. Trudie Arguelles (druhá kamarádka Jackie) se vrátila do místnosti, aby zjistila, jestli to není vtip. Bohužel nebyl.
Fowley se na posteli předváděl davu, skřípal zuby a vrčel jako pes, když znásilňoval Jackie. V jednu chvíli vstal a vykračoval po celé místnosti a pak se zase vrátil k nehybnému tělu Jackie Fox. „Vzpomínám si, že jsem otevřela oči, Fowley na mně ležel, a všude okolo byli lidé, kteří se na mě dívali,“ vzpomíná Jackie. Podívala se z postele a všimla si Cherrie Currie a Joan Jett, jak na ni zírají. Jackie říká, že je toto její poslední vzpomínka noci.
Všichni svědci říkají, že se cítili zastrašeně. „Bylo to opravdu nechutné divadelní představení, které Fowley předvedl,“ říká Kari Krome. „Jackie byla jako mrtvá, totálně opilá, jako mrtvola. Jen ležela, v hlubokém spánku,“ vzpomíná Krome. „Fowley zvedl Jackie ruku, a ta padla k zemi jako loutka. Musel sám přesunout její tělo do pozice, tak jak potřeboval.“
Kari Krome utekla do vedlejšího pokoje a začala pít. Byla zmatená, proč nikdo nic neudělal. „Nevěděla jsem, co mám dělat,“ říká Krome. „Co jsem měla dělat? Jít ven a najít telefonní budku a zavolat policii? Nechtěla jsem volat policii na nikoho, ale zároveň jsem věděla, že co se děje, je špatné.“ Kari Krome bylo v té době 14. I ona byla později obětí sexuálního obtěžování Kima Fowleyho.
Jackie se pár dní poté ukázala na zkoušce kapely, i když byla nervózní, jak se k ní ostatní členky budou chovat. Čekala, aspoň že nějak poznají, že se stalo něco špatného, ale nikdo nic neřekl. Prostě zapojily kytary a začaly zkoušet. Jackie pochopila jejich mlčení tak, že i ona má být zticha. “Nevěděla jsem, jestli by mě podpořily,“ říká Jackie. “Věděla jsem, že policie by se ke mně chovala hrozně — a nakonec by všichni soudili mě, a ne Kima. Tenhle pocit hanby se mě držel po desetiletí.”
V té době tu bylo nevyslovené pravidlo – zapomeň na to a posuň se dál. Holky v tomhle věku nikdy nemluvily o tom, jak zvládnout a co dělat, pokud jde o znásilnění. O právě něco takového se Jackie pokoušela. Nikdy to neřekla svým rodičům. Řekla to jen své sestře Carol, které v té době bylo 13. Carol věří, že Jackie na znásilnění „zapomněla“, jen aby mohla zůstat v kapele. Právě to „zapomnění“ jde vidět na fotce Jackie a Fowleyho z roku 1977. Fowley se vždy snažil, aby členky vypadaly sexy a rockově. Proto byla Jackie na fotce nucena udělat takovou pózu. Pro Jackie to byla jen práce, něco co musí udělat a pak se zase posunout dál.
Nedůvěra mezi Jackie a kýmkoliv, kdo měl něco společného s Runaways, ale rostla. Byla velmi vznětlivá a stále na pozoru. Když byla kapela na tour, Jackie odmítala spát, protože měla obavy, že řidič vytuhne. Vždy byla střízlivá a často si stěžovala, když kapela moc utrácela za drogy. Napětí bylo čím dál tím větší a Jackie začala uvažovat o opuštění kapely. Vše ale vyvrcholilo incidentem při koncertě, kdy se rozbila Jackiina milovaná basa. Všichni dělali, jako by se nic nestalo, ale Jackie už měla všeho dost, nikdo se o ni nezajímal, připadala si opuštěně. Když se pak ocitla sama v šatně, rozbila nejbližší láhev, vzala střepy a pořezala si ruce. Naštěstí dovnitř vešla Cherrie Currie a s její pomocí se Jackie dostala do nemocnice. Když bylo Jackie líp, uvědomila si, že je konec kapelním dnům.
Kim Fowley zemřel tento rok v lednu, a Jackie Fox konečně našla odvahu vyjít se svým příběhem na veřejnost. Článek rozpoutal velký rozruch, a Jackie se dostalo velké podpory od fanoušků. Pokud jde oJoan Jett a Cherrie Currie, mnoho fanoušků se pustilo do extrémních závěrů. Avšak později i ony se k incidentu vyjádřily, především na facebookových stránkách.
Cherrie Currie tuto událost úplně popírá:
„Kdybych byla vinna, tak bych se přiznala. Existuje tolik výmluv, které bych mohla říct, v té době jsem měla jen jeden měsíc do svých 16. narozenin, lidé by to pochopili, ale faktem je, že jsem nevinná. Až se vrátím ze Švédska, jsem ochotna podstoupit test detektorem lži.“
Zástupce Joan Jett nejdříve celou záležitost úplně popřel, ale nakonec se k incidentu vyjádřila i sama Joan:
„Kdokoliv, kdo mě opravdu zná, ví, že kdybych viděla, že je moje kamarádka obtěžována, nestála bych jen tak, zatímco se by se to dělo. Tohoto incidentu si vědoma nejsem. Očividně je tento příběh velmi zneklidňující, a přestože jsme spolu nemluvily celou věčnost ,přeji Jackie klid a zotavení.“
Já osobně si myslím, že každý, kdo byl v té místnosti roku 1975, aniž by nijak zasáhl, si od té doby nese svoji vinnu a výčitky, a doufám, že je to pěkně sžírá. Pro Kima Fowleyho nemůžu najít slušné slovo. Ale zlobit se už asi nemá cenu, ten už to má za sebou. Sedmdesátky byly divoký, stalo se toho hodně a každý si věci pamatuje jinak, a tak nezbývá než se o detaily dohadovat. I po tolika letech je to ale pro Jackie velmi citlivé téma. Což jde vidět například při rozhovoru, který poskytla pořadu Crime Time.
[youtube id=“ZwEfwXd9lnI“ width=“620″ height=“360″]
