V současné punkrockové scéně byste jen stěží hledali výraznější osobnost „něžného pohlaví“ než je Terri Laird, rodilá Američanka nyní žijící v Berlíně a hlavně zpěvačka kapely Texas Terri Bomb!. O jejím vztahu k Iggy Popovi, o neobvyklém loňském turné po Evropě, Old Punx Festu, ale i osobních věcech jako třeba manželství, si s ní povídala Michaela.
Začneme trochu odlehčeně – občas se o tobě mluví jako o „Iggy Popovi v sukni“… Vtipné přirovnání, nevzpomínám si ale, že bych tě někdy viděla v sukni…
Hahaha! Vtipné! Spíš jako o Iggym v černé podprsence přelepené červenou páskou TxT! Ani nevím, proč nenosím sukně. Nikdy jsem nebyla moc do módy, oblíkání a tak… Co se ale týče srovnání s Iggym – to je jeden z největších komplimentů, které jsem kdy mohla dostat! Iggy je spontánní člověk plný „raw power“. To mám ráda!
Znáte se osobně?
S Iggym jsme se párkrát potkali, ale bylo to vždycky jenom „ahoj“ a potřesení rukou. Nikdy jsme se nestali přáteli nebo tak něco.
Právě jsi na tour po USA, odkud pocházíš. Vidíš nějaký rozdíl mezi koncerty v Evropě a Americe?
Ani ne. Teď, když jsem zrovna ve Státech, můžu s klidem říci, že je to všude stejné. Lidé se prostě chtějí bavit a zajít si poslechnout kapely.
Momentálně ale žiješ v Berlíně. Proč zrovna Berlín?
Původně jsem se chtěla přestěhovat do Švédska, do Stockholmu, nakonec jsem ale skončila v Berlíně. Myslela jsem, že by to mohlo být ideální místo, kde začínat, a navíc jsem tady znala hodně lidí… Jsem opravdu ráda, že bydlím v Evropě, nezáleží už na tom kde.
Jsi součástí punkové scény skoro 30 let. Jak moc myslíš, že se scéna za tu dobu změnila?
Od začátku punkrockové éry se změnila spousta věcí. Zezačátku bylo daleko nebezpečnější být punkáč. I teď je to ale v některých oblastech a městech pěkně riskantní… Samozřejmě se hodně změnilo s pokrokem technologií. Za starých časů bylo všechno otázkou ústní domluvy a věci se hýbaly daleko pomaleji. A co se trendů týče, punk se dnes stal opravdu módní záležitostí. Ale i tak, poznat, pro koho to není a pro koho to je jenom póza, je dost snadné.
Když zrovna nikde nehraješ, jak vypadá tvůj obyčejný den?
To je pokaždé stejné. 99% mého života trávím děláním věcí okolo muziky. Dávám dohromady turné, songy, merch, muzikanty, dodávky, řidiče, rozhovory a spoustu dalších věcí, bez kterých by to nešlo.
Nechce se mi věřit, že nikdy neodpočíváš.
Odpočívám opravdu málokdy. Popravdě jediná chvíle, kdy si odpočinu od celého toho kolotoče, je, když jsem na pódiu! Žiju rock’n’rollem od té chvíle, co se probudím, dokud v noci nejdu spát. Když si ale chci udělat trochu času pro sebe, ráda si zajdu na step a taky miluju čtení knih!
Co na to tvůj soukromý život? Dovolím si dost osobní otázku – jsi vdaná?
Ne, vdaná nejsem. Vdala jsem se jednou před lety, ale spíš jen pro to, že „zkusit se má všechno“. Vím, že to asi zní divně a taky že to bylo… Myslím, že být rozvedená je daleko víc romantické, než být vdaná. Ale věřím, že někdo může být v manželství šťastný, určitě nejsem proti tomu. Rozvod je ale kolikrát pěkná „osina v zadku“
Máš za sebou rok plný cestování. Jak ho hodnotíš?
Loňské tour bylo jedno z nejzábavnějších za celkem dlouhou dobu. Zkusili jsme totiž udělat některé věci zcela jinak než normálně. S výjimkou mých koncertů v Německu a České republice (na těch mě doprovázela moje kapela z Berlína), jsem hrála vždycky s lidmi z té země, kde jsem vystupovala. Takže jsem pracovala s různými lidmi z Anglie, Švédska, Finska a Itálie.
To muselo být časově dost náročné.
To sice ano, ale i tak skvělé! Pro mě to nebyl problém, sedla jsem na letadlo, přiletěla do jejich země, kde jsme zkoušeli a udělali turné. Hodně jsem se tak o lidech a jejich zemích naučila…
Chystáš se v tom pokračovat?
Začínám si uvědomovat, že dávat takhle turné dohromady nepůjde věčně. Budu to muset nějak vymyslet. Lidé se vždycky diví, proč prostě nemám jednu kapelu. Ale to je na dlouhé povídání.
Minulý rok jsi hrála na české akci Old Punx Fest. Jak se ti tam líbilo?
Oh yeah, hrozně jsem si to tam užila, byla jsem fakt ráda, že mě pozvali! Po tom festivalu mě oslovili Tři Sestry, abych zahrála na jejich prosincové vánoční show v Praze. Tam to bylo taky skvělé. Miluju takovou tu „rodinnou atmosféru“.
Co si myslíš o nápadu dát dohromady pouze „zkušené“ kapely? Nechyběla ti tam mladá krev? (na Old Punxu vystupovaly pouze kapely, které spolu hrají více jak 18 let, pozn. aut.)
Myslím, že to je skvělý nápad! Dává to dnešním mladým punks šanci vidět ostřílené kapely, které třeba nikdy předtím neviděli. Abych byla upřímná, a že se snažím být upřímná celý život, tolik jsem se tam bavila, že mi „mladá krev“ vůbec nescházela. Tobě snad jo?
Vůbec ne! Zahlídla jsem tě, jak tam paříš na slovenskou kapelu Slobodná Európa. Vybaví se ti nějaké další české nebo slovenské kapely?
Neznala jsem ani jednu z tamních českých nebo slovenských kapel, takže to pro mě byla nová zkušenost. Což je vlastně taky jeden z důvodů, proč byl tenhle festival pro někoho, jako jsem já, kdo je ze Států, tak neobvyklý!
Co nějaké nové album? Plánuješ něco?
Myšlenky na nové album se mi hlavou honí teprve chvíli. Vypadá to, že mi stěhování do Berlína a všechno kolem, zabralo víc času, než jsem myslela. Teď si po návratu z USA chci dát s koncerty pauzu, dopsat nějaké nové písně a konečně se rozhodnout, kde a s kým budu nahrávat. Musím ale počkat na tu správnou chvíli a muzikanty, aby se to mohlo dát do kupy. Ohledně nahrávání jsem totiž dost vybíravá a nikdy nevydám nic, dokud nejsem s výsledkem stoprocentně spokojená. Ale jako cíl jsem si stanovila, že nová deska vyjde ještě tenhle rok. Musí!
Kdy tě zase uvidíme v České republice?
Do Čech se vrátím někdy v druhé polovině roku, pravděpodobně na podzim. Nemám žádné pevně dané plány, ale určitě na to dojde. Uvidíme se!
