Psychobilly je krásná, osobitá škatulka. Poslední roky se ale zdá, že v ní vzniká pramálo nových věcí. Nicméně slušně zaplněné Futurum ve čtvrtek večer zrovna nevypovídalo o tom, že by se jednalo o mrtvou scénu.
Pravděpodobně nejmladšího v sále jste mohli najít přímo na pódiu. Kontrabasistovi kanadských The Brains je teprve 21 let a v sestavě kapely se ocitnul čirou náhodou – původnímu basákovi se totiž narodilo dítě, a tak namísto evropské tour zůstal doma. Náhradu kapela našla v podobě mladíka z Německa, který je sám velký fanoušek The Brains, takže se mu znalost diskografie kapely víc než hodila. A ač se snažil doplňovat zpěváka a kytaristu Reneho, co mu hlasivky stačily, nejspíš se zítra bude procházet s podobnou cedulkou, jakou nosí na posledních akcích Kečup z The Fialky. Stojí na ní: Nemůžu mluvit. Na to, že měli v téhle sestavě jen dvě zkoušky, zvládli jejich první společný koncert s grácií. Vzpomínka na jejich dva roky staré vystoupení na Sedmičce, kde si zahráli ve společnosti The Rocket Dogz, ale zůstává v paměti v daleko zářivějších barvách.
To Mad Sin ze sousedního Německa předvedli přesně to, proč je jejich fanoušci milují. Šílená, rychlá show, během které máte chvílemi strach o jejich zpěváka Koefteho. Z toho už v půlce prvního songu lije jak z děravýho okapu, ale když je nejhůř, zvolní tempo a zazpívá vám o tom, že má devět životů. Sestava se od Subculture festu v roce 2008, kdy jsem je viděla poprvé, dost obměnila, některé věci ale zůstávají – kontrabasista Valle má svůj nástroj obtočený světelným řetězem a ke konci setu seběhne mezi publikum, kde odpálí ohňostroj přímo z hlavy kontrabasu. Pořád to ale funguje – dav okolo něj šílí. Přidávají covery Brand New Cadillac a Ace of Spades. Co chvíli se na odposleších v Chuck Berry pózách předvádí jeden nebo druhý kytarista. Čím větší euforie, tím víc padá Vallemu jeho quiff. A mně padá brada. A jenom žasnu nad tím, kolik energie se z toho pódia valí.
Po koncertě pak pár domácích muzikantů kveruluje o tom, že ten set zněl jako z… míst, kam slunce nesvítí, ale nemůžu souhlasit. Jak by řekl Franta Straka, tady hrálo zásadní roli srdíčko! Jestli měl někdo po covid pauze opravdu absťák po živém hraní, tak to byli Mad Sin. Díky, že jsme si tu recidivu mohli prožít s váma.
Podívejte se na celý fotoreport od Vojty Floriana.
