Zatrest – …poslední???

Olomoučtí Zatrest jsou zvláštním úkazem. Jsou označováni obligátní nálepkou „77“, hudebně v nich skutečně slyšíte ozvěny dřevních kapel jako Kids, smíchané s neurvalou rytmikou a tím, čemu se říká klasický český punk. Oldskůlový projev umocňuje špinavý zvuk a úžasná přímost. Zatrest hrají v podstatě pořád to samé a na svou jalovost jsou náležitě hrdí. Vždyť někdy se nebáli v textech vytasit s rýmy typu rád-srát, často jsou slyšet narážky, že Kokeš vlastně neumí zpívat a že mu není rozumět, avšak právě to chytlavé neumětelství a hrubiánská přímočarost vytváří zvláštní kouzlo a originální zvuk.

Především se ale nikdy nebáli píchat do vosího hnízda a jako jedna z mála českých kapel skutečně poukazovat na problémy, a nutno říct, že skladby jako Daniel Landa nebo Maska byly vždycky trefa (a možná jen díky věčně vytahované vadě řeči frontmana kapele ještě nikde nezpřelámali nohy).

Nová deska vyšla jen na vinylu a už když jsem výsledek dostal do ruky, napadaly mě první výtky. Obal a celý booklet je žhavým kandidátem na odpornost roku. Nápad se stranou Z a T je nedotažený, protože na nálepce nejsou popisky, a na zadní straně jsou označeny obě strany stejně. O pravopisných chybách v textech nemluvě.

Jinak se toho opravdu moc nemění. Od starších skladeb se asi nejvíc odlišuje upírský song Chci pít s new wave zvukem a klávesami. Z poslední pecky Konečná se zase vyklube předělávka Joy Division, nepříliš povedená, jde o nejslabší kousek alba. Jinak jde od prvního fláku o rychlou jízdu, která nepostrádá vtip ani břitký jazyk, stejně jako melodické sborové refrény.

Skladby jako Celebrita nebo Pocity štěstí jsou takovými průměrnými písněmi, kterých Zatresti nahráli mraky, pobaví, při třetím poslechu začnou trochu nudit, ale není to žádná neposlouchatelná hrůza. Trvanlivost postrádá i úvodní nářez v podobě Nemám rád, energická vypalovačka, která s počtem poslechů ztrácí lesk.

Největší sílu, stejně jako hitový potenciál, vidím ve skladbách jako I ošklivý holky mají právo na sex. Kapela má čuch na barové odrhovačky s odlehčeným tématem a skvělou halekačkou v refrénu. Podobně je na tom song Dýchám, kde křečovité fráze zní v kontextu vyznání milované hudbě skvěle, a refrén útočí okamžitě.

Co se týče píchání do vosích hnízd, je tu skladba Myslel si, že je panker. To, z čeho si stříleli v lepším hudebním provedení ve starší věci Já chci bejt punk, tu teď vmetou do tváře všem diktátorům punku, takzvaně ortodoxním pankáčům, kteří zapomněli na to, že během toho roku, kdy punk existoval jinak než jako hudební žánr, nebyla žádná konvence, móda se kradla ze všeho, co bylo dřív nebo rovnou ze sadomasochistických salónů, nihilistická mládež frčela na speedu a kašlala na korektní vyjadřování, zakázané symboly, politiku a „nebyla radikální jako Honza z Vision Days„.

Ožehavější téma je nakousnuto v Buď zticha. Jde o předělávku You Make Me Sick od Satan’s Rats, které jsem si poprvé pustil až teď. Vyniká tu ostrá basa, taková, jakou měly předpotopní české formace, typická pro Zatresty. Kokeš tu kritizuje obrácený rasismus, přistěhovalectví a hájení cikánů. Osobně jsem alergický na jakékoli projevy stupidní české xenofobie a anticiganismu léčícího mindráky z vlastních neúspěchů, na druhou stranu, je to problém, a bydlet ve Šluknovském výběžku, o kterém se zpívá, nebo blízko jakéhokoli ghetta, mluvili by asi někteří lidé jinak. Hlavně nejde o žádnou dementní a agresivní rasistickou píseň.

Krize středního věku působí jako vata, objevila se už na pro mě dodud nejlepší desce Žiju jako krysa a mám radši špinavější verzi. V coveru Johnny Go Home od Drones zůstává anglický refrén, a příběh o naivním hloupém Honzovi na cestě za výdělkem v UK je dalším vrcholem nahrávky.

…poslední??? se dá označit jako standart téhle olomoucké sebranky. Není to nejlepší deska, ale drží při sobě lépe než předchozí Pecka vedle pecky, která měla sice lepší zvuk, ale skladby byly dost nevyrovnané. I tak ale musím s měsíčním odstupem přiznat, že prvotní nadšení opadlo a jde tak o průměrou desku, kterou k lehkému nadprůměru zvedá „kouzlo osobnosti“.