Dva po sobě jdoucí víkendy strávené na ose Parkfest – Summer Punk Párty jsou už roky pevnou součástí mých letních plánů. A tak balím plavky a v pátek 20. 8. si nechávám navléct na ruku pásek s černým Xkem, označujícím desátý ročník festivalu na volyňském koupališti. K narozeninám si SPP naděluje barevný lineup a jeden malý a odlišný set, který nakonec přeroste všechny ostatní.
Příjemná páteční překvapení
Dřevěné podium odemykají táborští Meresiew. Tuhle kapelu jsem vždy měl v kolonce těch, které mě příliš nebaví, to se ale s jejich nástupem na podium pomalu mění. Koupaliště rozeznívá ostrý hardcore bez přílišných kliček v podání skvěle sehrané kapely. Nový zpěvák Meresiew prospívá, jen co je pravda.
Další milé překvapení mi nadělují Nežfaleš, kteří v závěru sety hrají Jehly – jedinou skladbu, kterou jsem si od těchhle pražských floutků oblíbil. Zbytek publika se ale baví po celý set. Důkazem budiž první zapálená světlice, indikující horoucí touhu návštěvníků festivalu po zábavě a živé muzice.
Naopak Hentai Corporation už nemůžou odnikud vytáhnout nic, co by mě ještě překvapilo. Od téhle party už jsem zvyklý na všechno. Nic to ale nemění na faktu, že stage presence téhle kapely mě bavit nepřestává. A očividně ani pořadatele festivalu, kteří je po roční pauze do Volyně znovu přizvali. A tak zatímco v Dačicích si Ráďa se svými kumpány už nezahraje, ve Volyni pro ně bude místo vždy.
Sakra, já už si ani žádný songy od SPS nepamatuju. Říkám si, když se punkové legendy připravují na pódiu. Vzápětí překvapeně zjišťuji, jak šeredně jsem se spletl. Postávám opodál a broukám si texty schované někde vzadu v hlavě, zatímco pod pódiem vře staré dobré pogo.
Večer pak uzavírají techničtí a metalcoroví mladíci Severals. Ostrý kontrast mezi jednoduchým punkem SPS a šílenými kytarovými kreacemi bije do očí, přesto se osazenstvo pod pódiem příliš nemění. Pořadatelský kolektiv Summer Punk Párty se ani po deseti letech nebojí experimentovat se subžánry a interprety, což vyúsťuje právě v takové příjemně bizarní momenty. A uvědomění si téhle odvahy je pro mě to vůbec malé nejlepší páteční překvapení.
Po Repelentech potopa
„Díky za pozvání. Na lítost už je pozdě!“ Píše na fb Tomáš Mládek, frontman Repelent SS. Je jasný, že tohle bude buď strašně dobrý, anebo hrozný. A tak zatímco Garage Rattlesnakes utápím v odpoledním odpočinku, na Repelenty si zamlouvám místo v první řadě. A není to ledajaká řada – úderka v čele s Majorem Zkázou staví aparát přímo u bazénu a do svého setu se obouvá se silou, která přihlížející odhazuje do vody. Po kombinaci několika kilogramů hrubé mouky, Brutálního živočicha a stage divů do bazénu je jasný, že tohle budou ty nejsilnější dojmy z letošního ročníku. A taky že jo.
Risk It!, kteří vracejí festival zpátky k pódiu, se ještě daří udržovat klouby v pohybu, když se svým hardcorem plným pozitivní energie roztáčejí circle pity. Tahle německá pětice se loni nejspíš osvědčila a ani letos nebylo její zařazení šlápnutím vedle. To stejné lze říct i o Rabies, které z Brna do Volyně čekala snad ještě strastiplnější cesta než německou kapelu. Odměnou ale Rabies bylo velmi vlídné přijetí jejich melodických punkrockových pecek, které rozpohybovaly nemalou část přihlížejících.
Následující Slope byly dalším překvapujícím oživením. Třetí hosté z Německa (Kromě Risk it! ještě The Special Bombs), s sebou přivezli kombinaci dvou zpěvů s funky pojetím hardcore. Ze Slope na podiu září energie, která pohání rozmanité taneční kreace – mně se ale nějak nedaří na tuhle pestrobarevnou zběsilost napojit, a tak s trochou lítosti jen přihlížím. Slope určitě dlužím další návštěvu v trochu jiném rozpoložení.
Bez výčitek naopak vynechávám headlinery The Mahones, jejichž irish punk spojený s vřelou kanadskou náturou mi nic neříká ani ve chvíli, když doléhá k naší skupince posedávající u stanu. Zvědavost mě ale za chvíli znovu táhne pod podium, tentokrát na domácí divočáky Hopes. Ti posílají do volyňských řad spoustu energie, která se vrací zpět ve zběsilém víření bavící se masy. Nechybí největší hity, Kubovy taneční kreace a ani ohromná spousta stagediverů, z nichž se ale některým do lidí příliš nechce, a tak tráví dlouhé chvíle postávajíc na zábradlí.
Festival pro mě uzavírají E!E, ke kterým můžu napsat v podstatě to stejné, jako jsem o pár odstavců výš napsal k SPS. A tak si radši poslední řádky nechám na chválení: chválím odvahu a odhodlání pořadatelského týmu, hladký průběh festivalu, neotřelé kombinace interpretů i přátelské security guys. Jo, a hlavně ty Repelent SS. Víc koncertů přímo u bazénu! Víc to cítit na vlastní kůži.
