Zakázaný Ovoce – Dost už bylo gest

Říčanská kapela Zakázaný Ovoce okupuje českou punkovou zahrádku už pátým rokem. Za tu dobu se u nich urodila dvě řadová alba a letos, po dvouleté pauze, uzrál čas na novou desku. Říká se – do třetice všeho dobrého – a také že – zakázané ovoce chutná nejlépe. Nemusí to ale nutně platit všude. Jak je tomu u alba Dost už bylo gest?

Zakázaný Ovoce mám zafixované jako partu objíždějící vytrvale fesťáky a kluby, kde předváděli „zábavový punk“ s vlivy ska, podobně jako třeba Totální Nasazení. S novým albem ale zavítali do rock’n’rollovějších vod. O příklonu k rock’n’rollu napovídá už booklet s fotkami Suicide Girl. Tak se zároveň jmenuje i titulní skladba alba, která má oproti starším písním kapely jedno velké plus – nepostrádá chytlavý a snadno zapamatovatelný refrén. Stejně jako Na dně či dle mého nejpovedenější kousek alba Sněhulák s drogovou tématikou. Tady už ale s chválou končím.

Jestli měly zmíněné songy nějaký tah na branku, na zbytek alba se zkrátka nedostalo. Sem tam se sice objeví pěkný kytarový riff, ale jinak nic, co by mi nějak výrazně utkvělo v paměti. Když pominu, že frázování hlavního zpěváka není pro uši zrovna pohlazením, nemůžu už nezmínit, že se v textech sklouzává k opakování slov (mejdan, jízda) a ke klišovitým frázím. No uznejte, „rock’n’rollu král“ i „alkoholka“, to už tady bylo.

Co se týče změny stylu – kdekdo by mohl říct, že nám to Ovoce pěkně zraje. Mně se ale zdá, že kluci spíš pořád hledají sami sebe. Jestli je zrovna tohle směr, kterým chtějí jít, fajn, ale ať už se rozhodnou. Sklizeň má svůj čas a „přezrálý ovoce“ nikdy nechutná nejlíp.