Záblesky ve tmě a elektrizující vlnění. Kasárna Karlín obsadili Linea Aspera s Dmitrievnou
Slunečný červnový večer nad Prahou. Výhled z Vítkova na Karlín. Pozorování vlaků jako předkoncertní kratochvíle. Z Kasáren Karlín se linou tóny kapely, hrající na venkovní stagi. Je čas projít branou do areálu a vyhledat garážový prostor. Tam se rozprostře černočerná elektronická tma. Uhrančivý zpěvný techno pop Dmitrievny číhá ruku v ruce se svištivými synťáky dua Linea Aspera.
Někdy prostě a jednoduše víte, že jedete na koncert, jenž vás nadchne, už když se loučíte s domácím mazlíčkem a zabouchnete za sebou dveře od bytu. Nemáte neoprávněně přehnaná očekávání, cítíte to. Po cestě příjemná nervozita stoupá a dosáhne vrcholu, když jste na místě a show začíná. Česko-ukrajinská písničkářka a producentka Dmitrievna je mezi skladbami skromná a tichá, ale jakmile se rozezní její hlas, šíří se jako požár neprostupnou temnotou. Ze dvora Kasáren trefíte do sálu, ale ven se už nedostanete, protože tentokrát nic neuvidíte. Zpěv se střídá s mluvenými pasážemi, přesahujícími do rapu. Divoký hlasový i taneční projev koresponduje s ostrým techno doprovodem. Drásavé a rýpavé texty bodají a fungují v češtině, angličtině i ruštině. Od vnitřních démonů a ztracenosti ve světě až k nesmyslnosti války a bolesti. Krom duševního očištění přichází i to taneční.
Po krátké pauze se vampýři, gothičky i všichni ostatní nadšenci vrací do černé sloje, aby zakusili příval synťáků londýnských Linea Aspera. Od prvních tónů je jasné, že koncert proplujeme na zvláštních vlnách, přesně těch, které jsou občas zapotřebí. Klidně se můžeme přibližovat jeden druhému. Ale můžeme pobýt i každý sám se sebou, pohromadě i vzdáleni na světelné roky. Vlníme se, ovládáni neviditelnou silou. Takový příval temnoty jsem neabsorboval snad od koncertu The Guests v Brně.
Zatímco synťákový kouzelník Ryan Ambridge zůstává v klidu, zdá se býti nezúčastněným a jen občas se ve své nonšalantnosti nechá strhnout, zpěvačka Zoè Zanias se pohybuje po stagi v tanečních kreacích. Avšak vtipně vypočítavých a svým způsobem chladných. Úspěšně nás zpěvem i gesty přesvědčuje, že máme vstoupit do chrámu uctívačů minimalistického dark wavu. Tvorba Linea Aspera v sobě totiž dokáže úspěšně skloubit všechny ultra osmdesátkové vlivy, od Kraftwerků a Bauhausů přes Depešáky až po Pet Shop Boys. Od všeho něco a velmi příjemně. Kdo by si myslel, že dnes už temné postpunkové industriály a synthwavy neletí, šeredně by se mýlil. Dav je stržen a zelektrizován správně a s lehkostí předávanou energií.
V setlistu se objevily songy z obou vydaných studiových alb, šikovně namíchané. Spousta skladeb má hitový potenciál nebo jsou to přímo bomby, jako Entropy, Synapse, Malarone nebo Preservation Bias. Tvorba kapely zní ostře z desky i naživo. Jediná nevýhoda koncertů tohoto typu je ta, že skončí až moc rychle a po posledním songu se cítíte asi jako po probuzení z příjemného snu. Po probuzení, které přišlo příliš brzy.
Podívejte se na fotoreport Jana Kuči:
