Wounds – Die Young

Hluk, bordel, hněv, šílenství, chtíč, vášeň, hlad, adrenalin, intenzita, nihilismus, smrt. Tohle všechno se na vás vyvalí z debutového alba irské smečky říkající si Wounds. Jestli se dá Wounds přeložit jako „rány“, trefnější název si ani vybrat nemohli. Život těmhle floutkům pořádně nafackoval hned několikrát, a právě o to je jejich muzika silnější a uvěřitelnější.

Nečekejte nic předvídatelného, Wounds střídají krátké sypačky plné riffů jako od The Stooges s temnými, těžkotonážními, místy až psychedelickými hymnami, chvíli evokují Gallows, chvíli Turbonegro, pak připomenou Black Flag nebo přihoděj špetku glam rocku. Dohromady deset skladeb, z nichž většina nebude na první poslech. Díky tomu je tu ale pořád co objevovat.

Největší zbraní a dominantou dublinské čtyřky je frontmanův vokál, který vám tělem projede jako sousedova cirkulárka v neděli ráno. Tohle je řev ve svý nejniternější podobě. Screamo, u kterýho cítíte, že zpěvákova nasranost nepramení z toho, že mu včera špatně ošmikali patku. Takhle zní, když vám puká srdce. A Wounds skutečně hrají, jako by na tom závisel jejich život.

Rčení – Co tě nezabije, to tě posílí – tady totiž funguje líp než kdekoliv jinde. Wounds si za svou krátkou existenci stihli posbírat několik šrámů. Kytarista James se ocitl sakra blízko smrti, když před několika lety vypadl ze čtvrtého patra, ostatně fotka s následky zdobí obal desky. Když se po třech měsících na přístrojích ze zranění konečně vylízal, čekala na něj a jeho bratra Aidana, který třímá mikrofon, další rána – před začátkem nahrávání jim zemřel otec. Soudě dle uplynulých 37 minut se s tím dokázali poprat víc než solidně.

Přijít se přesvědčit na vlastní uši můžete v úterý 26. února na strahovskou Sedmičku, kde se tihle potomci Keltů představí po boku Thalidomide. Vězte, že kromě skvělýho zážitku si budete domů odnášet autogramy na nejšílenějších částech těla!