Woodboot – Crime Time

Jestli je něco soundtrack k nezřízenému násilí, hudbou motivující k držení hlavy cizího člověka za vlasy, a ke zvířecímu řevu, zatímco s tou hlavou mlátíš o zem, jsou to Woodboot. Zločinecká tlupa z Brisbane, třetího největšího města Austrálie, se na svém debutovém dlouhohrajícím albu Crime Time hrdě hlásí k odkazu bývalé trestanecké kolonie.

Drzé, špinavé, primitivní a přímočaré punkové ódy na život za hranicí zákona. Výpověď o životě na planetě vězňů. Woodboot vysílají k nebi prosby jako „I want to die tonight,“ neboť vidí sebevraždu jako jedno z nejúčinnějších řešení světových i osobních problémů. Vyhrožují, že tě shodí pod kola jedoucího auta, rozmašlují ti ksicht na sračku, a nejsou ničím jiným, než smrdutým pytlem odpadků rozházeným uprostřed chodníku.

Nemají nic společného s příjemně zkouřenou vlnou v současnosti populárního australského garážového popíku, přesto sebou pod vrstvou krví nasáklé syrovosti a frackovitosti škube zbitý a znásilněný pop, neboť popěvky jako Trash Dump nebo „spiked bat, never really liked that,“ a vůbec refrény snad všech z desítky povětšinou ani ne dvouminutových skladeb, se zabodávají pod kůži jako ostří zrezivělé kudly.

Oldskůlový punk v leccčems navazující na krajany The Victims, vzdáleně připomínající zapomenutou kazetu kanadských Time Copz nebo prskající sound starých Reatards, s notnou dávkou odrzlosti vlastní třeba kalifornským Stitches, ale přesto sví, jedineční a na první poslech rozpoznatelní.

Jestli jsi dostal kopačky, někdo tě podrazil, strávils odpoledně ve frontě na poště, nebo tě prostě jenom štve celej svět, Woodboot se ti strefí do nálady, a dost možná tě nakopnou k tomu, abys rozbil nějakou výlohu, zapálil popelnici nebo udělal jinou blbost. Proč ne.