Wild Tides – Hung Loose

V roce 2013 naštěstí rokenrol ještě neumřel. Svět sice zanevřel na skvělý kytarový pop, zapnout rádio zní jako spláchnutí záchodu a hudba dávno ztratila sílu textů písní zhmotnělých v heslech masových demonstrací. Většinou spíš nikoho nezajímá. Uvědomělá alternativní mládež už neví, který žánr a který underground si vybrat a kde se dočíst, co je vlastně nejlepší. Všechny ty Květy a post-hudby jsou možná fajn, ale je to asi jako v době New York Dolls bejt unešenej z vyumělkovaných symfonií Uriah Heep. A dobré punkové a rockové kapely existují, dokonce i u nás, ale je to všechno tak nějak stejný.

Letenští Wild Tides byli se svým veselým a nespoutaným zvukem příslibem nového vzrušujícího rokenrolu a na nové desce se ukazuje, jak to tedy je s tím jejich surf punkem. Ono totiž pecky, které zní jako Ramones na prkně mezi vlnami, nejde dělat pořád, navíc každá písnička na Hearts on Fire zněla jinak (recenze).

Písně na Hung Loose prý byly většinou nahrávány v celku, často i bez použití metronomu. Špinavější a živelnější zvuk mi sedí víc než zvuk loňského EP, hned v otvíráku Something Else About Her je příležitost si to užít – svižná, přímočará, syrová skladba s poměrně chytlavým pobrukováním v refrénu. Je v tom slyšet ta Amerika, pláže, party, drinky a holky. Holky, o kterých (nebo pro které) jsou všechny texty.

Během Gimme the Blues se potkávají v jedné garáži Black Keys se Stooges, přičemž hlasitější kytary má během necelých dvou minut Iggyho neurvalá banda. Watching Grlz Talk jako skvěle ujetý, v podstatě nezařaditelný, taneční song, roste s každým dalším poslechem od chvíle, kdy vyšel jako singl.

Nakonec však musí přijít zpomalení, ono to s tím rokenrolem zase tak žhavé nebude. Nicméně skladby jako Little Darlin‘ jsou neuvěřitelnou retro koláží. Zní to, jako kdyby někdo pustil Blue Effect, do čehož se někdo pokoušel zpívat ve stylu vokálních skupin z mafiánské Ameriky 50. let a navíc do toho nějakej pankáč řezal do kytary, nakonec se to v závěru všechno dokonale spojí a do popředí vyleze ten refrén, kterej tam je celou dobu, ale až v závěru si ho všimnete. A dokážu si představit, že Marry Me hraje jako soundtrack k projížďce po Las Vegas pár minut po tom, co se nějaký blázen nacpaný tripama pokoušel zabít sterem vhozeným do vany.

Nejrozjetější peckou je nakonec My Daniela, předělávka nezáživného bluesového songu z dob začátků kapely, kdy to vlastně ještě nebyla kapela, ale Jakub Kaifosz jako multiinstrumentalista. Teď je z toho svižná a krátká vypalovačka. Majstrštykem je pakInstead of Two Beating Hearts, balada, které banjo a housle dodávají pěknou kovbojskou atmosféru. Vtipné, když v tom pak poznáte Krajinu posedlou tmou od Suchého a Šlitra. Nejslabším místem pak je nakonec trochu rozplizlá skladba California Wet Dreamin‘, která však má parádní závěr.

Skřeky, nečekaná zastavení, výkřiky, pomlaskávání a hvízdání, falset, to všechno patří k projevu zpěváka a zase trochu budí podezření, že přeci jen někdo na té rozvodněné Vltavě surfuje. Propojením lásky k americké hudbě a českých písniček vznikla barevná nahrávka, která je jiná, než jsem čekal, ale pořád skvělá. Teda, až na ten obal.