Warwound – Burning The Blindfolds Of Bigots

Návrat po bezmála 35 letech kapely, která ve své kratičké kariéře vypustila do světa všeho všudy pár dem, může být diskutabilní. Z původní sestavy navíc v případě Warwound nezbyl téměř kámen na kameni, ale pilíř a hudební mozek Damian Thompson je stále na svém místě a sestavu doplnil o protřelé veterány a staré kumpány Rata z Varukers, publicistu Iana Glaspera z Decadence Within a Stevea z Hellkrusher.

Úvodní World Gone Crazy nabízí po krátkém intru naštvaný politický d-beat hardcore punk, který v tento moment až neuvěřitelně připomíná kalifornské Final Conflict, a to především charakteristickou stavbou kytarových motivů. Damianova metalová průprava občas nabývá více na dominanci, ale není to ke škodě věci, zvláště pro mě, jakožto starého fanatického fanouška Sacrilege. Tu skvěle prezentuje třeba čtvrtá Scenepolicedotcom, těžké metalové rify ve středním tempu, bubeníkova double šlapka a k tomu Ratův vztek tu působí jako skvělý koktejl. Co víc, odvážím si říci, že Burning the Blindfolds Of Bigots je tím nejlepším projektem, na kterém se Rat v novém miléniu podílel a jeho zpěv tvorbě Warwound sedí. Samozřejmě pokud budete album srovnávat s demy z let 82/83, kapela je někde jinde, ale tak je to v pořádku a já si jejich současný sound užívám.

Jako třešinka na dortu se s blížícím koncem vyloupne, z repertoáru Sacrilege převzatá, The Closing Irony, došperkovaná o hostující Tam za mikrofonem. Jedna ze skladeb, kterou jsem si v 80. letech pouštěl stále dokola, má i dnes stejnou sílu a zvukový upgrade, spolu s mužsko-ženským duálním vokálem, jí sluší.

Produkce má lehce thrash metalovou příchuť s výrazně moderním vyzněním a v celkovém kontextu funguje opravdu účinně a já jsem vlastně kontinuálně překvapen, jak moc mě i nová inkarnace Warwound baví. Tahle deska si zaslouží nezapadnout v záplavě dalších!