Walter Schnitzelsson – Fever

Debutové dlouhohrající album slovenských Walter Schnitzelsson vyšlo na podzim. Ale plně nahrávku docenily až sluneční paprsky falešného jara v letošní prapodivné zimě, pomalu rozkvétající stromy, odhalené plné ženské tvary nebo popíjení venku do pozdních nočních hodin. Album Fever je totiž synonymem léta. Deset mazlivých retro hitů, které v sobě nesou to nejlepší z indie rocku a rokenrolu let sedmdesátých.

Ne nadarmo si je vybral Pete Doherty jako předkapelu pro svůj bratislavský koncert. Rukopis Walter Schnitzelsson je očividně inspirovaný zvukem The Libertines a nese v sobě tu těžko napodobitelnou dohertyovskou poetiku opilých archandělů a šplhání do oken nevinných holek. Ač inspirováni, nic vyloženě nekopírují a nevykrádají. Respektive mají vlastní výraz a výsledná mozaika retro ozvěn té či oné kapely a rozličných hudebních období má daleko k další třetiřadé indie kapele.

Angličtina frontmana Jozefa Rezníka je neuvěřitelně přirozená, a stejně tak texty nezní tak, jako drtivá většina sdělení anglicky zpívajících tuzemských kapel. Ne, že by šlo o vyloženě poetické či filozofické skvosty, ale s lehkostí vypráví příběhy a popisuje onu příjemnou letní atmosféru, která většinu posluchačů roztančí.

Oproti EP Mother trio poněkud změklo, syrový rokenrol nahradila uhlazenost a popový lesk, jaký má singl This Night’s Fever. I tak ale Walter Schnitzelsson občas hrají pořádně od podlahy – nejpunkovější a nejdivočejší skladbou je Cut Your Hair, která v sobě nese jednoduchost Ramones, nebo připomene punkové pecky Arctic Monkeys nebo zmiňovaných Libertines. Punková je minimálmě v textové rovině skladba Lion, která popisuje zásah policie na rozjeté párty plné drog a roztomile feťácky švihle mluví o teenagerech jezdících na lvech.

Dalším hitem, který by mohl hrát na kdejakém rádiu, kdyby se rádia zajímala o novou muziku, je píseň Million Years, jejíž pomalejší verze byla i na loňském EP. Mým favoritem je pak Your Little Victory, která překypující rozjařeností nepřipomene nikoho jiného než Strokes, ostatně Casablancase občas evokuje i Rezníkův vokál. Skvělou věcí je akustická, bluesovou náladou šmrncnutá a ženským vokálem oživená Blind Love.

Není ale úplně fér vyvyšovat jednu skladbu nad druhou. Vytknout můžu v podstatě jen obal, který vypadá jako reklama na nějakou pojišťovnu. Kapele se zvláštním názvem Walter Schnitzelsson se podařilo vytvořit perfektní zvuk a nahrát album, na kterém se těžko hledá slabé místo a které je možná úplně nejlepším počinem, který loni v Československu vyšel.