Vees – Golden Preview

Budějické Vees jsem nikdy zrovna nemiloval. I přes Wooden People a to „něco“, co na nich bylo, to prostě byla jen další česká variace na kapelu z Rushwicku u Worcesteru, která se inspirovala někým z Birminghamu, kdo jednou předskakoval Arctic Monkeys a nikdy se z toho neprobral. Navíc se mi pořád vracela slůvka jako „intelektuální“ nebo „hipster“ v tom nejhorším slova smyslu, a tak mě zpráva, že Supraphon dává na net zadara jejich nové EPGolden Preview, nechávala celkem v klidu.

O to víc jsem se od prvních tónů nestačil divit. Pořád je to power pop v moderním kabátě, taky čekat výrazné inovace by bylo dost směšné. Nahrávka má skvělý zvuk, který dává vyniknout velkému hitovému potenciálu skladeb, které jste nejspíš už někde slyšeli, ale pořád vás sakra baví.

Dlouhé, stále stejné, nikoli však nudné, intro první písně Only You, zpracovává posluchače, jednoduchými triky vláká do pastí Véček i někoho, kdo by slovo indie rock hledal v Ottově naučném slovníku, aby se rozjel příjemný, mírně zasněný, lehce znuděný pop song s dupavým rytmem a sladkou melodií refrénu.

Největší peckou je však suverénně song Oh Mamma. Ústřední riff je tuctovka, která připomene třeba něco od The Cry!, jinak jde spíš o klasický svižný indie song. Všechno ale šlape a na první poslech člověka dostává nejen chytlavý refrén, ale v podstatě všecko od momentu, kdy se začne zpívat. I přesto, že ke konci se opakováním refrénu začínám trochu nudit (aneb zmlsaně čekám víc), je to jedna z nejlepších letošních věcí.

Závěrečná skladba Mr. D’man zase zpomalí a vrací se zpět k té zasněnosti a zamilovanosti. Je to popík, takže po textové stránce nejde čekat nic víc než nějaké ty dobře znějící fráze, ale to u kapel jako jsou Vees není potřeba. Hlavní je, že jim ten uhlazený rokenrol jde a nemám z něj představu ulíznutého klučiny s kravatou, který si na pódiu hraje na Alexe Kapranose. Dejte Véčkám deset minut, a zaručuju, že nebudou ztrátou času, naopak vám spíš zpříjemní den.