V/A – Hardcore 013

Před časem jsem v jiné recenzi zmínil to, že poslední roky jsou ve znamení globálního návratu punkových kompilací, jak regionálních, tak i mezinárodních. Tento comeback má samozřejmě mnoho aspektů, ovšem to, co je důležité, jsou výsledky a ty jsou v pravdě parádní. Jedním z příkladů je finská kompilace Hardcore 013, ta je jakousi volnou sérií, vzniknuvší každou dekádu a započatou již legendárním dílkem Hardcore 83, které pro mnohé v zásadě definovalo finský hardcore punk tak, jak se stal legendárním a jak ho známe. Je až s podivem, jaké množství kapel o tři dekády později v sobě nese stejného hudebního ducha.

Dvoualbum obsahuje hned 22 kapel, které tu mají v převážné většině několik písní a prakticky všechny předvádějí, že klasický finský hardcore punk je dnes možná po hudební stránce živější než kdy jindy. První stranu desky okupuje pětice kapel, které zažily klasické časy v osmdesátých letech a dodnes předvádějí muziku s takovým nasazením, jaké jim mohou mnozí, podstatně mladší, závidět. To jasně dokazují již úvodní Abortti 13, kteří celou desku startují s ve finštině nazpívaným coverem mé oblíbené písně 4 min. warning od Chaos UK , a když tak nad tím přemýšlím, originálu svým způsobem nakopávají zadek. Jako celek jedna z nejlepších kapel celé desky. Následují Raygun, Sekaannus se skvělou pomalou skladbou, Vivisektio a samozřejmě nemohou chybět patrně nesmrtelní Terveet Kädet, kteří mě příjemně překvapili, především s ohledem k tomu, že jsem měl tendenci přehlížet jejich současnou tvorbu, byl to omyl, hraje jim to pořád parádně.

Následující tři strany už jsou věnovány současným jménům, známým více či méně, ale všeobecně se držících pojetím své hudby. Hardcore, hardcore a ještě jednou hardcore v tom nejlepším slova smyslu a bez idiotského nánosu metalu devadesátých let. Samozřejmě v zástupu krkolomných jmen jsou tu výrazně vyčnívající záležitosti jako Ahneus, jako vždy skvělí Lapinpolthajat, Maailmanloppu, Viimeinen Kolonna, jihoamerickým hardcore inspirovaní Forca Macabra, o kterých jsem si myslel, že už to dávno zabalili, Porco Dio nebo u nás již relativně známí Ydinperhe. Kvalita nahrávek je jen minimálně rozkolísaná a především celá kompilace jede jako přesně seřízené hodiny.

Bez debat od začátku do konce skvěle zpracovaná deska, která si v ničem nezadá se svým legendárním třicet let starým prapředkem, a to množství super kapel, včetně těch, o jejichž existenci jsem dosud neměl zdání, mě posadilo na prdel. Klobouk dolů před vydavatelem za tento skvělý projekt a před jednou regionální hudební scénou, která i v roce 2013 v sobě má hudebního ducha roku 1983.