Karlínský miliardový palác Forum hostil koncem srpna dvoudenní přehlídku punkových kapel různých subžánrů pod prapodivným názvem Prague Sounds Good.
Headlinerem prvního dne festivalu byli Sum 41, nás ale zajímali především švédští Millencolin. Jejich extrémně hitový skate punk doplatil na kvalitu zvuku, a především první písnička Egocentric Man se dala rozeznat až v posledním refrénu. Je otázkou, nakolik byl sound ovlivněn lokací, jelikož pověst o špatném zvuku naživo Millencolin provází už delší dobu. Faktem ale je, že ke konci jejich setu už byl zvuk hodně bolestivým a celkový dojem nezachránil ani pěkně poskládaný setlist, ve kterém dominovaly písničky z poslední desky True Brew (recenze) a klasického alba Pennybridge Pioneers. Koncertu nepomohl ani znuděný zpívající baskytarista, show Millencolin naštěstí podržel kytarista Mathias.
Sum 41 na tom byli se zvukem o poznání líp. Už od úvodní pecky The Hell Song jejich vystoupení neuvěřitelně šlapalo, nicméně natahování jednotlivých písniček a především cover We Will Rock You srážel jejich set dolu. Zatímco vysoká očekávání Milencollin nesplnili, Sum 41, od kterých jsme nečekali vůbec nic, příjemně překvapili. Pokud dojmy z celého dne přeženeme do extrému, nejlepším momentem byl nástup Sum 41 na pódium za zvuků Master Of Puppets. K první kapele večera, domácích Óčkových hvězdiček Donaha, mě nenapadá jediná kloudná věta.
Druhý den s úderem sedmé začal mnohem zajímavější program. Newyorským crust skáčkařům Leftöver Crack navzdory obavám velké pódium slušelo a s výrazně lepším zvukem, než měly kapely první den, vystřihli během tři čtvrtě hodiny k veliké potěše security pěknou porci protifašounských songů. V Gang Control si na pódium vyžádali Honzu z The 5 Finger Discounts a aktuálně The Shifty Grifts, což vyznělo skvěle a na takové akci až nepatřičně.
Pak se na pódium přiřítili Pennywise a jejich set byl jednoznačně nejvyváženějším vystoupením celého festivalu. Kapela neskutečně šlapala, jeden circle pit střídal druhý a závěrečná Bro Hymn zněla u baru ještě dlouho potom, co Pennywise slezli ze scény.
NOFX si na nějaké efektní nástupy nepotrpí, a tak zvukař v tričku ToyGuitar jen pustil Time Warp, na který si sám u mixpultu i s chutí zatancoval, a Fat Mike se svou bandou už do lidí hrnou 60%. Během následujících dvaceti minut NOFX stihli v publiku téměř všechny pourážet, ale i zahrát Stickin‘ In My Eye, Murder The Government a Linoleum. Přehnaná civilnost kapely je samozřejmě trochu kalkul, ale přiznejme si, že to jejich show dodává určitou originalitu. Dva nejlepší momenty vystoupení NOFX? Líná latino-punková We March To The Beat Of Indifferent Drum a The Moron Brothers v přídavku.
Celý festival byl vhodnou příležitostí pro aklimatizování se z open-air festivalů zpět do klubů v podzemí. Pokud se pořadatelé příště vyvarují chyb v podobě kvality zvuku, nevhodného supportu a pomstychtivých sekuriťáků, mohla by se z toho stát pěkná tradice, ne?
A tady jsou fotky od Radka Holeše:
