Říkal jsem si, jestli má vůbec cenu psát reportáž z jednoho malého koncertu. Věci ale nabraly nečekaný spád a nakonec jsem v Plzni strávil víkend vskutku hudební. Ti, kdo mě znají, vědí, že jsem určitě nejel na od Plzně nepříliš vzdálený Basinfirefest, tato akce ve Spáleném Poříčí není úplně můj vkus. A nebyl jsem ani na o víkendu proběhnuvším Brněnec Festu. Stačilo mi zůstat v centru Plzně, abych nasbíral mnoho zážitků.
V sobotu 28. června jsem vyrazil do klubu Divadlo Pod Lampou. Poslední koncert před prázdninovou pauzou v jednom z mých nejoblíbenějších podniků a k tomu psychobilly večírek? Takovou událost si přece nesmím nechat ujít! Můj názor ale bohužel moc lidí nesdílelo, což jsem zjistil hned po příchodu do prostor klubu, někdy kolem půl desáté. Všude celkem klid, šatna nefungovala a sál byl poloprázdný. Co se dá dělat, německé psychobilly trio The Skel’tons z Norimberku, které vidím naživo poprvé, už rozjíždí pekelnou show. Kytarák, podobný švýcarskému zevl trash rock’n’rollovému šílenci Lightning-Beat Manovi, basák se stylově vyladěným kontrabasem, rozumějte, obrázek Frankensteina, velký pavouk a podobně, a zuřivá bubenice v kratičkých šortkách a fialových Martenách. Zajímavý spolek, každopádně, i hudebně. Poctivě odehrané psychobilly, které dokázalo rozproudit krev nevelkého obecenstva, avšak nezaznamenal jsem žádný výrazný hit, něco, co by bylo hodno zapamatování, bohužel. Kapele se ale nedala upřít velká snaha, takzvaně jim to „sedělo na prdeli“. Navíc, odhodlaná skupina s veselým publikem dělají divy. Napřed se ozýval chabý potlesk a lidé se zdráhali rozjet nějakou akci. Ale jak se člověk trochu nacamrá, večer se začne rozjíždět. Nakonec sklidili Skel’tons obdivný potlesk od všech návštěvníků, jimiž byli alternativci různých věkových kategorií i odlišných zaměření v rámci scény, ať už se jednalo o skinheady nebo psychobilly freaks, na ten večer stylově nalíčené do podoby krvavých zombies. Mě osobně velmi potěšil cover písně Love Song od oblíbených The Damned. Just for you here’s a love song, just for you here’s a love song…
Jako druhá skupina vystoupili domácí klasici Mordor’s Gang. Dokázali parádně navázat na německé kolegy a se svým originálním česky zpívaným rockabilly roztančili všechny přítomné zombies a billies. Dva členové Skel’tones se objevili pod pódiem a pařili jako o život. Mordoři nasypali playlist plný ověřených hitů, jako Na popel, Pi-Pi-Pi-Pi-Pin-up Girl, Geronimo, Francis Drake & Golden Hind nebo Steakhouse Rebeliant, objevila se ale například i old schoolovka Atomový pejsek a mezi peckami z nejnovější mordoří fošny nechyběl titulní flák Dreamrider nebo výbušně vtipná Tenkrát na atolu Bikini.
Po několika přídavcích se všichni odebrali na bar, poprat se s chlastem, který se musel dopít před prázdninovou zavíračkou. Já jsem se po lampaření připletl ještě do vyhlášené punks & skins hospody Krčma u krokodýlího ocasu a skinheadského baru Sally Brown, ale to už je jiná kapitola…
V neděli stihl člověk akorát vystřízlivět, zařídit pár věcí a už se mohl chystat na další hudební událost. Večer jsem vyrazil do mého oblíbeného podniku, Coffee Baru Sally Brown. Hospoda je vyhlášená dobrým pitím, atmosférou i obsluhou a pravidelnými „pouštěčkami“ vinylů. Koncerty kapel se tam normálně nepořádají, podnik je totiž malý a pro živá vystoupení ne příliš vhodný. Ale výjimky potvrzují pravidlo, a tak jsme s naší Pilsen Skinhead Crew (vzpomněl jsem si na hitový flák od kapely Booze & Glory…) vyrazili strávit pohodový večer při hudbě borců Green Smatroll.
Malá hospoda, slušná účast a osmičlenná kapela! K tomu všemu vstup zdarma. Stojíme se skinheady venku a popíjíme, Smatroll zvučí a snaží se naskládat na malé prostranství vedle baru. Jako na potvoru po ulici projdou tři nebo čtyři boneheads. Ulice ale patří nám! To be nazi is a crime, jak zpívá kapela, která se právě chystá v hospodě. Hurá dovnitř, je nazvučeno, může se začít! Green Smatroll rozjíždí parádní minishow, lámou do sebe jednoho panáka za druhým, pivo teče proudem, saxofonista si „odkládá“ cigáro na vlastní nástroj a přísun old schoolově znějící kombinace ska, reggae a rocksteady, chcete-li vyjmenovat všechny věci „na dvě doby“, právě začal! Já osobně mám mnohem raději ten starý dřevní a svým způsobem „spolehlivý“ zvuk, pevný beat než novější podoby ska, míchaného s punkem nebo podaného ve stylu, jaký hrají kapely Sto Zvířat nebo Tleskač, i když proti těmto uskupením samozřejmě nic nemám. Ale novější zvuk znamená ztrátu starého ducha, většinou. Pánové uvedou pecky, jako jsou Lovely Princess, Reggae Movement nebo Skinhead with soul. Publikum je celkem klidné, na tak malém prostoru bohužel ani nemůžeme předvádět nějaké extra taneční kreace.
Barmanka nestíhá a kytarista jí musí uhýbat pokaždé, když si někdo objedná pití z chlaďáku vedle baru. Mou špatnou náladu z nácků, kteří prošli kolem hospody, rozptýlí flák D.L.I.B., rýpající do osoby šaška s všelijakými, jen ne ušlechtilými sklony, Daniela Landy… Song stíhá song, od devíti se hraje do čtvrt na jedenáct, mírné hraní si s ohněm, nebo spíše nočním klidem… Blíží se konec show, zazní song Dirty and Poor s parádně old schoolovým feelingem, pamatuji si také Skinhead Friendship. Je na čase dát si trochu rozumného politického vymezení v podobě česky zpívané bomby S.H.A.R.P., jejíž text krásně vystihuje rozdíl mezi námi, návštěvníky koncertu, a těmi klauny, kteří prošli po ulici… Nakonec se vybírá nějaká dobrovolná koruna do čepice na chlast pro pány hudebníky. Green Smatroll potěšili, musím se přiznat, že jsem je viděl naživo snad teprve potřetí, shame on me! Mini koncert byl ale parádní, kdo ještě neměl dost, mohl si užít následnou afterparty a pouštěčku vinylů. Co na tom, že mnozí z nás museli druhý den ráno brzy vstávat, kvůli brigádě, do práce… Live it while you can!
