Cz/SkNovinky

Ukolébavka přeživších: Palahniuk se loučí novými skladbami

Nikoli sebelítostivě, rozhodně v tichosti a bez fanfár odchází ze scény jedna ze zajímavých českých kapel. Čtyřčlenná parta Palahniuk, emo-hardcore z pražských Klánovic, odehrála v sobotu poslední koncert, a jak tvrdí na bandzone: „Odteď už pod tímhle jménem můžete chodit jen na spisovatele nebo kapelu z Anglie, která má stejný název.“

Loučí se čtveřicí nových skladeb, které jsou zveřejněny na bandzone pod prostými čísly 1-4. Temné, posmutnělé, přesto kousavé a bojovné songy s nezaměnitelným projevem a českými texty zpěváka Fuega. K jedné z nich vzniklo video, které je sestřihem živých vystoupení a záběrů z loňského turné s Cripplekorps a letošního s Or.

[youtube id=“qO9r_2gU46k“ width=“620″ height=“360″]

Palahniuk mají na svědomí self-titled nahrávku z roku 2011, kterou odpalovala nezapomenutelná hymna Hledání a víra. Loni vyšlo vynikající EP Krysy – zvukově mnohem dál, zvonivé vyhrávky, punková přímočarost, metalové úpění, melancholie, melodičnost a naléhavé recitování s filozofickými texty o pravdě, morálce a vůbec snaze být dobrým člověkem. Ač především tvrdá kapela, Palahniuk se poslední rok nezdráhali vystupovat akusticky, mohli jste je tak vidět v rádiu StreetCulture nebo na bytových koncertech.

Palahniuk byli na první pohled divná kapela. A to bylo moc dobře, odlišovalo je to od nepřeberného množství sterilních souputníků. Doufejme, že samotní členové kapely nevěší hudbu na hřebík a setkáme se s nimi znovu na pódiu. Sami slibují, že nová nahrávka se stane hitem na Evropě 2 a za deset let se dají znovu dohromady, aby reunionem vydělali hromadu peněz.

Johnny Násilník

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Související

Back to top button