Nudle, meet and greet, bouřka nebo založení kapely. Vzpomínky, které se vybaví, když se řekne Rock for People. Letošní ročník startuje už 3. července, a tak jsme mu věnovali číslo naší anketní rubriky Úhel pohledu. Jaké historky z festivalu vypráví zástupci domácí scény z letošního line-upu? Odpovídali Criminal Colection, Insania, NANO, Sorry Holka, Smrtislav, The Chancers, The Complication, Prague Conspiracy a Cocaine Party.
Tom (Criminal Colection)
Na RfP jsme měli tu čest hrát už několikrát a vždy jsme si to maximálně užili. Určitě bych si vzpomněl na plno zážitků, ale teď v rychlosti mě napadají jen dvě věci. Kdysi jsme hráli v jednom z těch šapitó a unavený securiťák to zalomil hned vedle našeho pódia, takže když jsem pak viděl nějaké videa, lidi stejně jako nás mohli pozorovat i spícího kluka hned vedle.
Jinak vždy, když jsem na festivalu, tak to beru dost poctivě, poslechnu si kapely a pak jdu spát, abych měl sílu na další den. Kluci si ze mě dělají srandu, že oni jdou pít a já si jdu psát do skautského deníčku zážitky. Jednou jsem měl ale hroznou chuť se totálně vylít a dělat bordel. Nastala klasicky opačná situace a krom mě se nikomu nechtělo, tak jsem byl nucen to zaspat. Když jsem se ráno probudil, s hrůzou jsem zjistil, že se moji kámoši v noci náhodou vzbudili, chtělo se jim prej na záchod a pak se rozhodli, že teda dají ještě „nějaké pivka“. Já to zase zaspal a prej jsem přišel o: „Asi nejlepší párty, byli tam úplně všichni krom tebe.“ :( Takže tak. Tenhle rok to třeba bude už jinak.
Poly (Insania)
Vybavuju si napínavou atmosféru z jednoho staršího ročníku, který se konal ještě v Českém Brodě. Těsně před naším vystoupením pořadatelé výrazně zneklidněli, protože se prý žene na festival tornádo. Měli to přímo od pana Zákopčaníka z Č. hydrometeorologického ústavu. Některé kapely to balily a mizely. Chvíli jsme to zvažovali a pak si řekli, že to riskneme a přivítáme tornádo odvážně na pódiu. Tornádo se nás nejspíš polekalo a změnilo směr, protože nakonec žádné nepřišlo.
Markéta (NANO)
Rok 2009, Arctic Monkeys, Bloc Party, Placebo, Underworld. Tam jsme se totiž na chvíli potkali s Hadžim, který mě jen trochu znal z Basta Fidel, kde jsem v té době zpívala. Řekl, že se mu rozpadla jeho kapela Panama a že bychom mohli začít hrát spolu. Řekla jsem, že kluci říkali, že už jednu kapelu mám – no prostě jsem ho tenkrát rovnou odmítla. Položil mi ale během toho nedlouhého rozhovoru sugestivní otázku: „Ale Markéto, ty přece ve skutečnosti nechceš zpívat ska, ne?“ Což v té době už vlastně byla pravda. Když mi to za pár měsíců na to došlo, tak jsme založili Nano. Takže jsme vlastně vznikli na Rock for People.
Michal (Sorry Holka)
Na RfP jsem byl třikrát, dvakrát jako návštěvník a posledně jako vystupující. Poprvý to bylo, myslím, v roce 2012, kdo zažil, určitě mi dá zapravdu, že to byl spíš ultimate survival než hudební festival. Doteď nezapomenu, jak jsem utíkal ke svýmu stanu a viděl, jak se pár lidí snaží marně zachránit odlétající Staropramen stan (nutno říct, že mě to tolik netrápilo, protože se Staropramen stejně nedá pít). Přišel jsem skoro o všechno oblečení. Každopádně nezapomenu na tu atmosféru, kdy nešel proud, lidi se schovali do nějakýho rozpadlýho baráku, hrálo se na kytaru, zpívalo a všichni si podávali pití, který se podařilo zachránit.
Loni se mi splnil dětskej sen a konečně jsem na vlastní oči mohl vidět The Offspring společně s Anti-Flag, počasí přálo, nemůžu nic vytknout. Osobně se mi víc líbí koncept jako Mighty Sounds, RfP je spíš Matějská pouť s doprovodnou hudební produkcí. Každopádně si tam určitě každej najde to svoje. Takže proč nedorazit a neužít si to?
Tuzex (Smrtislav)
Jako první mám vždycky před očima ročník 2005. Jel jsem tam hlavně kvůli meet and greet s Garbage. Takže jsem pochopitelně musel vyrazit pořádně vyfešákovanej, aby ze mě Shirley Manson nemohla spustit zrak. Nakoupil jsem si teda nový hadry. Od trika, mikiny až po kalhoty a conversky. V ten rok tam ale strašně chcalo, takže na setkání s kapelou jsem vypadal, jako kdybych vylez oblečenej ze sprchy, a na konci festivalu se mi fungl nový conversky radši úplně rozpadly. Ale nešťastnej jsem rozhodně nebyl, od Shirley jsem totiž dostal pusu, hohoho.
Honza (The Chancers)
Rock for People, to je začátek léta, akce, kde se vždycky něco semele. A kde je díky vřelýmu publiku vždycky skvělý hrát a pořadatelé se nebojí experimentovat. Nemůžu nevzpomenout náš společný set s Gangnails, během kterýho jsme hrály obě kapely najednou naše i jejich songy. To byla haluz! Taky si vzpomínám na ročník, kam jsme se vypravovali v devíti lidech asi deseti autama. A dopadlo to tak, že mi kluci nevzali saxofon ze zkušebny. (Díky!!!) Takže jsem si jako pomstu dal koncert v roli doprovodného zpěváka a kameramana. Pak byl taky ročník, kde jsme měli pod pódiem několik tisíc lidí, byli nadšený, ale našemu kytaristovi bylo tak blbě, že mezi písničkama odbíhal dozadu zvracet. Koncert parádní ale pak jel do nemocnice a ejhle, byly to spalničky. No fun! Výborný taky bylo, když jistým členům kapely přestřihli kvůli jejich chování v zákulisí pásky a nemohli do backstage, kde měli zaparkovaný auto. Protože ta bujarost, ta na Rock for People občas přeteče.
Ale pro mě osobně je nejlepší vzpomínka, když tenkrát byla ta bouřka, nehráli Faith No More a Skrillex na vlastní žádost roztočil party ve stanu. V tu dobu už v areálu nezbyl žádný jiný dýdžej, jenom já se svejma ska, soul a punkovejma vinylama. Což byl skvělej paradox. Nastoupil jsem na pódium po Skrillexovi, pustil jsem The Clash, sledoval jak mizej trendaři a zůstávaj srdcaři. Pohádal jsem se s týpkem, že dubstep na vinylu nemám, ale můžu pustit nějakej dub! No, přestavba byla dlouhá, žádný davy tam nebyly. Tak jsem vzal zbytek cateringu zpoza stage, a tak jsme tam s lidma žrali hroznový vino, pili a poslouchali a tancovali na nevyhajpovanou muziku. A to je pro mě vzpomínka, kterou si z Rock for People vybavuju úplně ze všeho nejvíc a nejradši.
Jsem zvědavej, co bude letos, protože hrajeme Večírek pro nedočkavý hned po Just for Being a po nás Skyline. Snad letos zůstanou pásky na zápěstí!
Schnaubee (The Complication)
Když se řekne Rock for People, tak se mi jako teď vybavuje to neskutečný ranní vedro, který nás vyhnalo ze spacáků už v osm ráno jen proto, abychom to zalomili hned vedle špinavejch ponožek a prázdnejch flašek od vína před stanem. Jo a taky ty nudle. Ty rockáčový nudle. Ty jsou snad i lepší než všechny ty kapely dohromady.
Kuba (Prague Conspiracy)
Jeli jsme na RFP mrknout na pár kapelek v čele s Refused. Faith No More chtěli ten den celý pódium bílý, takže dorazil i kamion s bílejma kytkama. Vypadalo to na hodně krutej den. A byl. Odpoledne se nad areálem sešly tři bouřky. Krásný odpoledne plný očekávání se změnilo v peklo. Přímo na místo, odkud jsme prozíravě přeparkovali dodávku (díky Marku!), ve který jsme byli schovaný, dopadl obrovskej kmen. Byli bychom na maděru. V tu chvíli si člověk uvědomí, co je vlastně důležitý. Největší radost jsme měli z toho, že se nikomu na celym fesťáku nic vážnýho nestalo. Byl to zázrak, kterej překonal všechny koncerty, který jsem kdy viděl a uvidím. Zároveň mi ten den RFP tak nějak přirostli k srdci. Tím co je potkalo, tím jak to ustáli. Refused, Faith No More a plno dalších neodehráli. Kytky se vyhodily. Letos tam hrajeme a strašně se těším.
Filip (Cocaine Party)
Když se řekne Rock for People, představím si první ročník, na kterém jsem byl, což byl ročník 2011. Vybavím si týpka, který chlastal a užíval nějaký srandy vkuse celej fesťák, aniž by snad vůbec spal. Byla s ním obrovská prdel – celý festival se těšil jen na vystoupení Wohnout a paradoxně tohle prospal. Tehda jsme tam poznali kapelu Ajdontker, kteří byli v kempu vedle nás a zůstali jsme kamarádi dodnes. <3
Zároveň si vybavím úplně nejhorší koncertní zážitek z role posluchače – Sum 41. Ne snad kvůli kapely samotné, ale kvůli náctiletým puberťačkám, které u koncertu hystericky omdlévaly, a já pak zůstal celý koncert vzadu a vůbec si to neužil. Pak přišel největší koncertní zážitek ever – Pendulum.
