Úhel pohledu: Co se vám vybaví, když se řekne Mighty Sounds? vol. 4
Rok se s rokem sešel a rychle a jistě se blíží další, 17. ročník festivalu Mighty Sounds. Po loňském úspěchu s historkami zúčastněných jsme se i letošních interpretů zeptali, co ses jim vybaví, když se řekne právě Mighty Sounds. Vzpomínali členové kapel SPS, Skywalker, Nežfaleš, BOY a Houba.
Skleník (SPS)
Když jsme hráli posledně na Mighty Sounds (rok 2019), tak jsme si vybrali trochu smůly ještě před odjezdem. Náhle nám omarodil kytarista, který chytnul střevní chřipku, a hodinu před výjezdem z Prahy jsme nevěděli, jestli pojedeme kompletní. Nakonec jsme se domluvili, že to dáme ve 3 a nějak to upravíme. No prostě že máme časovou rezervu a v backstage si to přehrajeme a upravíme setlist. Za Táborem, asi kilák od vjezdu pro kapely, jsme popletli cestu a začali bloudit mezi baráky cca 20 minut tam a zpátky. Naproti nám jelo auto, tak sem vylezl, že se zeptám na cestu. Shodou náhod to byli policajti, kteří nás odvezli za město k osobní prohlídce. Všechno proběhlo v pohodě, ale do areálu jsme dorazili 20 minut před zvukovkou, takže jsme šli hrát z fleku. Bylo to nakonec OK, ale spoléhat se na navigaci příště radši ne. Teď už víme, jak do areálu, a těšíme se na ročník 2023.
Jay (Skywalker)
Poskytnu ti pravděpodobně hrozně nudný odpovědi z důvodu, že nejsem úplnej milovník mejdanu, tudíž málokdy zažívám nějaký „šílenosti“. Nicméně si pamatuju na dvě zásadní věci. První, před tak 5 lety jsme se procházeli odpoledne po areálu Mighty a najednou jsme narazili na partu lidi s 3D tiskárnou, což mi připadalo neuvěřitelně bizarní a neočekávaný na punkovým festivalu. To bylo krásny. Co mě mrzí, je, že nevyšly plány tisku obřích kokotů apod., nápadu bylo hodně. Každopádně bych 3D tiskárnu na Mighty moc rad zase viděl, vytisknul bych si nějaký zajímavosti.
Druhá věc, na kterou vzpomínám s láskou, bylo už tak před 10 lety, kdy Henny z Krang fungoval coby vlastní alter ego Tomas Hennel Fitness, jedno ráno jsme se sešli tak v 10 lidech z kapel a dávali ranní přemotivovanou rozcvičku plnou hmitáni, úvah o investovaní a motivačních proslovu do novýho dne. To bylo fakt kouzelný hlavně proto, že některý masový mozky jako Filip Grznár tenhle projekt vůbec nepochopili a Hennymu vyhrožovali. Na to vzpomínám s velkou dávkou nostalgie.
Moucha (Nežfaleš)
Co se mi vybaví, když se řekne Mighty Sounds? Bude to spíš pocit než konkrétní vzpomínka, který mám tak trošku v mlze. Vybaví se mi euforie ze spojení skvělý muziky, sluníčka, kámošů, pití, atd. Ale je mi jasný, že pocity jsou každýmu u prdele a všichni chtějí slyšet nějaký výživný historky. Samozřejmě neprásknu nic na sebe. Místo toho můžu zavzpomínat na jedno sobotní odpoledne v backstage baru. Bylo krásně, člověk už se propil z kocoviny zpátky do opilosti, kecáme s klukama… Příjde k nám kamarádka, už dost načatá (nebudu svině a její jméno si nechám pro sebe). Sedne si a chvíli s náma popíjí. Kluci se postupně začnou rozcházet za svojí zábavou a já tam s ní zůstanu sám. Najednou ji přepadne únava, lehne si na gauči hlavou mně do klína a usne. Jsem gentleman, tak držím a čtu si zprávy. Po chvíli ji zkontroluju a vidím, že se kompletně pochcala. A já jsem dál gentleman a čekám až se vzbudí sama. Probuzení to bylo lehce rozpačitý. Taky si pamatuju, jak jsme ten samy rok na afterparty (zase v backstage baru) dostali s našim Radkem záchvat odvahy. Vymysleli jsme geniální plán, ze si hned ráno půjdeme dokázat svoji mužnost na jednu z atrakcí: skok z 10m věže do vzduchového polštáře. Vyhecovali jsme zbytek kapely a ještě navrch celý The Fialky a těšili se na ráno. Ráno jsem se polomrtvej vypotácel z auta a první, co jsem viděl, byla ta 10m věž. Zajímavý, jak nám to najednou připadalo tak nějak dvojnásobně vyšší. Nicméně jsme se odvážně kvalifikovali skokem z nižšího patra a nakonec jsme téměř všichni skočili i z těch 10m. Dělat to chvíli před koncertem nebyl nejlepší nápad. To by jeden neřekl, jak dlouho se mu můžou klepat nohy. Na závěr tu mám jednu challenge. Zkus si dát celou afterparty střízlivej/á. Jednou jsem to zkusil. Ale letos to opakovat nehodlám. Tak se vidíme na baru!
Kejkla (Boy)
Mám na Mighty jen samé dobré vzpomínky. Nejvíce přátelský festival, na kterým jsem byl. Rád se podělím o dva milé příběhy. První je hodně let dozadu, kdy jsem na Mighty hrál poprvé. To bylo ještě s MAD PIGS. Dostali jsme úžasný čas v sobotu kolem 21:30. Oproti nám na hlavní stage hrála nějaká velká ska kapela a všichni security byli tam, pro sichr, kdyby se to zvrhlo. Takže u nás byl jeden nesmělej kluk, který netušil, co ho čeká. Jak v té době bylo zvykem, naše koncerty byly dost šílený a festivalové nášlapy nebyly v oblibě, takže se po chvilce někdo dostal na podium, nesmělý kluk vyvalil oči, přestal být nesmělý a toho kluka s čírem srazil k zemi. To uviděl Vencáro (odpočívej v pokoji, kamaráde), který dělal MMA, lusknutím prstu rozebral ty zábrany a šel toho nesmělého, ale pak vlastně smělého sekuritáka usměrnit. Ten zavolal posily od té ska kapely a bylo veselo, hospodská tahanice by se mohla učit. Druhý den jsem šel kolem stanu těch sekuriťáků a plaše jsem pozdravil toho, který vypadal jako mix Trautenberga a Ramba, kouřil fajku a hladil si čerstvou sádru, tak jsem mu řekl: „Se omlouvám.“ A on: „To je jen škrábnutí.“ Byl to hezký ročník, jooo a pak mi ten nalitej zpěvák z Bad Manners vzal kolo a snažil se mi s nim ujet. Tak jsem zrychlil krok a to kolo si zase vzal zpět. Těším na letošní ročník, protože tam hrajeme s BOY a poprvé beru na koncert svoji dceru. Na to se moc těším.
Martíček (Houba)
Poslední naše „Majty“ bylo asi v roce 2019. Měli jsme hotovou novou desku Ničeho nelitujem a s bubeníkem jsme se vydali na cestu o den dřív. V lednici 48 plechovek Plzně. Když jsme přijeli do backstage, nestačili jsme se divit. Strašný mrtvo, po dešti, zima. Divný to bylo. Tak jsme popíjeli u auta, postupně blíž stanu a pak jsme potkali Cyrila z Jonestown se ségrou. A taky basáka ze Straightline, kterýho znám od roku 2001, kdy jsme jeli tour po Německu. Strašně let jsme se neviděli a pak se to strhlo. Panáky, tanec a nakonec největší párty, co jsem tam zažil. Nutno dodat, že jsme to rozjeli právě my. Jinak by to byla samozřejmě nuda. Neděle byla dlouhá a čekání na hraní v pět nekonečné. Před náma hráli Plexis a celej set jsem pročuměl s otevřenou pusou. Fakt jim to tehdy šlapalo.
