Turbowolf – Two Hands

Koupil jsem si knížku o nejrůznějších, abecedně řazených způsobech úmrtí. Hledal jsem pod T heslo Turbowolf. S novou deskou Two Hands si pro mě totiž přijeli jako čtyři jezdci apokalypsy. A pátým jezdcem jsou synťáky.

Turbowolf se nesnaží nikam zařadit. Zkopali Yardbirds někde v průjezdu, sebrali jim zpěvníček, ale trochu se jim přeházely stránky. Nebo to mají vzhůru nohama? Je jim to jedno, vždyť to zní skvěle. Dali se dohromady v roce 2008 v Bristolu, což je místo, kde není problém sehnat čtvrt toho a půl toho. Na kontě mají dlouhohrající eponymní debut z roku 2011, kterému předcházel bezpočet EP, a taky dvanáctipalec plný coverů, kde se nebojí šťouchat do Tyrannosaurus Hives a pitvat MGMT. Po čtyřech letech je tu album nové, obsahující jedenáct skladeb v krásném gatefoldu.

Two Hands je násilnická deska, rvavá, ale sexy; to pochopíte hned z úvodní písničky Invisible Hand. Chytrá a nepředvídatelná. Turbowolf si střídají pasáže bez zjevného klíče a sami se tomu pochechtávají. Po pomalejším kytarovém úvodu rozbalí celý svůj těžkotonážní sound, prorostlý synťáky, hutnou basou a naboostrovanou kytarou. Najednou víte, s kým máte tu čest. Že „turbo“ v názvu není jen na okrasu. Jako třeba v American Mirrors. Nejpřímočařejší pecka v polovině alba se neohlíží celý čas na nic a na nikoho, aby se během vteřiny zvrtla do pasáže, ve které si najednou připadáte jak na koncertu Progres 2 v době Dialogu s vesmírem. Pak je tu skvěle nasamplovaný Solid Gold, který chvilku smrdí GWAR a taky do dokonalosti zvládnutý song Nine Lives. Poslouchat tenhle kytarový nápad se blíží stavu věčné blaženosti. Líbí se mi, jak sem tam lehce vykoukne lehký synťák, zdvojené vokály, drobné detaily v podobě arytmických záseků a stadionový triků. Nine Lives považuju za největší pecku celé nahrávky. Zdatně jí sekunduje klipová Rabbit Foot, která je sice pomalejší, ale v refrénu silná a zapamatovatelná. Písnička Good Hand jako kdyby utekla z diskografie The Hives, Mk Ultra zase z amfetaminových snů Ennia Morriconeho. Toy Memaha evokuje soundtrack mých prvních videoher a Turbowolf opět ukážou své tesáky v Twelve Houses. Závěrečný dvojblok Rich Gift a Pale Horse rozhodně není pouze do počtu a představují kapelu v kontrastu nesmyslně nakopnuté psychedelie a diskotékových Black Sabbath.

Jedna z nejlepších desek letošního roku? Ano. Album, na kterém budete i při třicátém poslechu objevovat něco nového? Dozajista. Čtyřicet minut drogové půlnoční zábavy, kdykoliv si řeknete? Jasně. Něco pro fanoušky schopných baskytaristek? Tak určitě. Ok, takže 28. dubna na strahovské Sedmičce Turbowolf naživo!