Johnny Násilník:
Na Mighty jsem byl poprvé, ale nebyl jsem sám, letos se totiž fest přestěhoval z Olší do nového, většího a bahnuvzdorného areálu na letišti v Čápově dvoře u Tábora, a tak byli na Mighty poprvé tak trochu všichni. Když jsem občas prohodil pár slov s někým, kdo na Mighty jezdí pravidelně, většinou odpovídali stejně: „Je to škoda, ale bylo to nutný.“
Stěhováním ale Mighty Sounds určitě neztratily kromě zajímavé a atraktivní dramaturgie to nejpodstatnější – totiž atmosféru. Za celý víkend jsem nezažil jediný drobnější konflikt, všude kolem lidi naladění na stejnou vlnu. Ochranka bez problémů, žádné vylévání pití, abyste si museli koupit dražší v areálu, žádné zbytečné hádky. Neznámí lidé se dávají u piva do řečí, obdarovávají se cigaretami a vyměňují si zážitky, telefonní čísla, či postupem času i nějaké ty tělní tekutiny. Devadesát procent návštěvníku je pod vlivem, ať už čehokoli, a všichni do jednoho si užívají hudbu, jak ji mají rádi.
V sobotním programu na mě čekalo jedno překvapení, kalifornští La Plebe. Kapela s mexickými kořeny hrála hodně zajímavý punk, doslova výbušný melodický latin hardcore punk, který občas hodili do ska po španělském vzoru, doprovázely je řízné dechy a mělo to šmrnc. Vrcholem soboty pro mě měli být Ska-P, ale dočkal jsem se zklamání, viděl jsem je potřetí a potřetí to samé už člověk neocení. Překvapili ale němečtí Donots. Tyhle kopie Blinků nijak zvlášť nemusím, ale naživo byli sakra dobří, profesionální show plná energie a, že se na Donots budou v šíleném slejváku tvořit circle pity, bych nečekal ani v nejdivočejších snech. Potěšili mne ještě francouzští Skarface, jejichž zběsilý ska kolotoč roztančil promočené publikum vlastními peckami i předělávkou Sham 69.
V neděli byli jasně nejlepší The Dreadnoughts, ultimátní irskej nářez! Přidali pár coverů – „Maxwell Murder“ od Rancid nebo „English Civil War“ od Clash v irským celtic punkovým kabátě, to byla síla! Kdo tohle viděl, musí uznat, že to bylo jedno z víkendových nej. H2O dokončili dílo kanadsko-irských pirátů a smetli poslední zbytky žijícího obecenstva, které ale legendární skate punkery nepřijalo tak vřele, jak čekali. Stejně to ale rozsekali a obdivně na ně z backstage koukaly i holky ze Civet, které hrály odpoledne a příliš mě nezaujaly, takových kapel už tu bylo… Tečkou festivalu bylo vystoupení Pipes and Pints a definitivně pak fest ukončili ve stanu The Fialky. První jmenovaní nezklamali, ale na velké stage to není to samé jako v klubu; druzí rozsekali bandzone stage a byla to hodně povedené, melodické a roztančené stažení opony Mighty Sounds 2010.
Majkl Klose:
Mighty Sounds z mýho pohledu? Jednoduše – skvěle strávenej festivalovej vejkend!
Vlaková zastávka kousek od areálu, stejně jako nejmenovanej obchoďák, kde se po propršený noci daly koupit třeba i solidní boty :D (zdravim Vojtu z BD), zmatky u boudy s akreditacema, ne zrovna ideálně nazvučená Jan Žižka Stage, uřvaná Sado Maso stage, hnusný pivo, dobrej rum, velkej výběr stánků s obžérstvenim, či výčep a „pekárna“ ve stanovym městečku, kde světla oslňovala víc než je zdrávo.
Horkej pátek, i přes celkem zprasenej zvuk vynikající Dead Pope’s Company, klapající kontrabas The Gangnails a jungle-punkový šílenci La Phaze! Skvělá atmosféra v Coco Barflies Stanu, kde se hrálo převážně skinheadský ska a reggae, a kde mě neumlátili ani přesto, že jsem tam byla asi jediná Sparťanka :). DJ’s ve skluzu střídá Crossczech a jablonecký sráči Muerti, řádnej půlnoční riot a afterparty do rána!
V deštivou sobotu pak změna v programu stylem, že jsem Church of Confidence vůbec neviděla; milý melodický překvapení v podobě rozjetejch mladíků Johny Said the Number; tahák festivalu Ska-P, zvědavost a po předlouhý zvukovce zjištění, že je to jen stejnej kolovrátkovej kabaret jako v únoru The Locos; přesun na parádní cowboye Frantic Flintstones, o který jsem ale měla trochu obavy, jestli vůbec dorazej – někdy na začátku roku měli na myspace napsáno: Mighty Sounds – Prague – Poland :). A samozřejmě pekelníci Mad Sin, s Koeftem naspeedovanym bůhvíčim, ale slabší odezvou pořádně promočenýho publika.
Zamračená neděle, pěkná podívaná na ženský ze Civet, bohužel už ale ne taková krása po hudební stránce; po nich dle mýho vrchol celýho festu – notorici z Kanady The Dreadnoughts, stage diving bubeníka i s kotlem a litry alkoholu a energie!; v půl druhý večer pak už tradiční jízda Pipes and Pints, a to i přesto že Mike nebyl zrovna ve svý (potetovaný) kůži… a striptýz trio na závěr! Vlastně ne úplně na závěr, v Bandzone stanu se ještě připravovali The Fialky. Pánové prominou, dámy mě omluví – tady už ani trochu střízlivym pohledem můžu říct, že počernický boys udělali parádní tečku, za parádním třídenním mejdanem!
Neméně vydařená pak byla i úterní afterparty v pražskym Crossu s našláplejma Radio Dead Ones a o něco slabšíma Born To Lose, kde bylo sice totálně narváno, ale akce se aspoň obešla bez front na pivko a nanervylezoucího vyřvávání:
„Mighty people, jste tady???!!!“ :)
Martin Suicide:
Pátek 14.53 a kurva teprve se dostávám z práce, za hodinu musím zvládnout dojet do Vršovic, sbalit se a následně dojet na sraz do Holešovic, ještě že máme fóora pár hodin.
Na sraz dorážím podle očekávání pozdě, házíme věci do auta a vyrážíme. V tento moment ještě netuším, že jsem dopoledne udělal fatálně chybné rozhodnutí v tom jet z Prahy na Tábor modelem E55 a nikoliv po Strakonické, to mi postupně dochází až na výjezdu z Prahy… 10 km za hodinu a vše začíná být slušně ve stresu. Zázrakem se rozjíždíme, tak snad bude vše OK. Opak je pravdou a vyfrézovaná silnice kolem Benešova nás časově naprosto dorazila. Rafičky na hodinkách utíkají jako splašený, v zácpě si stačím v klidu dojít do stánku u silnice na pivo, vypít ho a za tu dobu se nikam neposuneme, fakt paráda. Tak stihneme to, nestihneme to???
Pár okamžiků před osmou vyskakujeme z auta v podstatě přímo na stage, kde se už pěknou dobu promenuje osiřelej Matej se svým kontrabasem. Rychlo zvukovka a prásk, jdeme na to „Majty pípl“! Brrrrrrrrr! Slovní spojení, ze kterýho mi naskakujou pupence ještě teď a evokuje mi standardního středoškolskýho hippízáka pohodově tančícího na to nejhorší ska, co si dokáži představit. Po půlce songu mi padá mikrofon na blánu kotle a to se opakuje song za songem až do konce setu, fuckkkkkkkkkkkkkkking hell. Set lehce zkrácenej a zrychlenej a vlastně toho ani nakonec nemusíme moc vyhazovat, k mému překvapení. Nějak mezi 8,30 a 8,45 padáme zpocený z pódia a balíme věci, práce je za náma, sooo let’s have some fun. Po vydejchání stresové smrště z cesty a koupele ve vlastním potu na pódiu, dvou pivech skoro na EX a litru vody, vyrážíme obrazit areál, kterej je tedy nutno říci snad nekonečnej, během chvíle si připadám jako kdybych nachodil asi 50 km. A vracím se zpět do backstage, tam alespoň není taková fronta na pivo….
Kapely pátečního večera???? Jdu mrknout na Klingonz, zvuk hroznej, pokud jsme zněli takhle, no tak potěš pánbůh, to musel bejt humus. Jejich pódiová kašpařina, která je vtipná a zábavná v malém klubu, na mě působí na velkém stage nějak nepatřičně.
Propásl jsem Anyway, hrající v nějakém stanu, který jsem nebyl ani sto najít :). Koukám na Banane Metalik, opět psycho estráda, dobře zahraná, ale nikoliv můj šálek kávy… metalové psychobilly mě nikdy neoslovovalo. Takové hlouposti jako něco na spaní jsme si takticky a navíc po zkušenostech z let minulých vůbec nebrali, takže let’s party all night long hahahahaha.
Bloudíc areálem trávíme páteční noc, hippízáci tančej na techno a v podstatě se nikde nic zajímavého neděje. V merchandise stanu plkám páté přes deváté a pak se prostě jdu provětrat. K ránu se zbytkem kapely před Coco DJ stanem řešíme kam na další drink, což je překvapivě tragickej problém v tuhle dobu, což nějak v daný moment nechápu. Bloudíme po vyprázdněném areálu jako banda rozpařenejch zoufalců a nakonec končíme stejně jako před rokem sedíc v backstage s Marikou, až na Brabce vlastně ve stejné sestavě, stejném stavu, jen to počasí je lepší. Slunce pere a pere a se sloganem „šň.. a jsi v pohodě“ překlenujeme roztáhlé dopoledne. Odpoledne rozjíždějí Rocket Dogz, hrají pár nových písniček a ty zní fakt dobře, ale zvuk je stejně jako den předtím venku strašný. Totální Nasazení vizuálně i hudebně totálně mimo můj vkus, tohle fakt nemusím. Následuje Davová Psychóza, neviděl jsem je pár let a tady mě nějak nebavěj, ale jinak asi standardní set. S přibývajícím časem to začíná v backstage vypadat jako posezení před Wild at heart dík všem těm berlínským ksichtům, které se tu během odpoledne hromadí.
Mrknu na velkej stage, kde akorát hrají The Chancers, kteří jsou jedna z mála ska kapel, která mě baví a tady odvádějí skvělou práci. Church of Confidence mají ultra zpoždění, takže na rozdíl od nás vystoupení na svém stage vůbec nestíhají a hrají o hodinu později v Bandzone stanu a pro mě osobně je jejich koncert rozhodně to nejlepší, co jsem tu viděl, navíc ve stanu je na rozdíl od „Jan Žižka stage“ i dobrej zvuk.
O něco později na velkém pódiu hrají Donots, koukám na pár songů po cestě ke stánku s cigárama, šlape jim to a na pódiu vypadají super a tečka. Není to můj šálek kávy. Prague Conspiracy mě tentokrát bavěj, má to mnohem více energie a celkově je jejich set super. Frantic Flinstones, jsou v týhle sestavě spíš „Frantic Queens“ nebo „Kamikaze Flinstones“, jejich něcobilly mě zas tak moc nedostává, ale hraje jim to jak má a v deštivém večeru odvádějí dobrou práci. Každopádně prší, je zima jako prase a řidič nás už nahání, že je čas k odjezdu.
Po cestě ještě kouknu na něco od Ska-P… tak tohle opravdu není můj styl, brrrrrrrrrrrrrrrrrr… get the fuck out of here… Jsem zmrzlej, mokrej a dosedá na mě pěkná únava, takže bohužel nevidím Mad Sin, ale ty si dám za měsíc a něco v Drážďanech a v podstatě totéž platí o Born to Lose. Můj Mighty Sounds je over.
