Trauma 84 – Pachuť šílenosti

První vinylový počin brněnských Trauma 84 následuje jejich dobře přijaté demo a nabízí další dávku jejich nekompromisní hudební smršti. V sestavě se sešli členové Prypiat, Resurgo, Moral Hangover, Zeměžluč nebo Bombatölcsér a zde zúročují své punkové zkušenosti.

Brutalistní a genderově neutrální jekot zpěvu dominuje skladbám, které lavírují mezi melodickými kytarovými nápady a v podstatě standardním splašeným hardcorem, jak ho může posluchač vnímat od 90.  let. Kytarista se nebojí vyšvihnout ve stavbě melodií metalem výrazně ovlivněnou vyhrávku a vyvarovat se pádu do konfekčních škatulek. V těchto momentech Trauma 84 připomínají hardcore pozdních 80. let. Jindy, jako třeba v druhé písni Pachuť šílenosti, kapela staví na naprosto klasickém raw hardcore. Mimochodem, právě tahle skladba dík své energii a gradaci patří k vrcholům EP. Hned po ní následující Nepriateľ všetkého je dle mého pak nejsilnější skladbou z desky. Divoká kompozice s lehce black metalem načichlou nosnou linkou, spojenou s nekompromisním hardcore tahem na branku.

Metalové inspirace plně odhaluje B stranu otevírající Keď prichádza nicota, postavená na čirém primitivistickém thrash metalu. Zbytek desky se pak už vrací do více standardizovaných hardcore punkových kolejí. Zvuk i celkový charakter nahrávky má nezpochybnitelnou šťávu. Navíc je tu dostatek melodií k tomu, aby dokázaly posluchače chytnout. Plus bodem je i to, že se kapela dokáže velkou oklikou vyhnout nekonečnému omílání post-dischargeovských „crustových“ standardů. Každopádně to nelze říci o uchopení zpěvu, který, mám-li mluvit upřímně, není můj šálek kávy, ale respektuji, že efekt „Hele, holka, co řve jako chlápek v nějaký grindcore kapele“ asi stále může na někoho fungovat. Preferuji, když se s jekotem o poznání méně tlačí na pilu, bez ohledu na gender, ale to je věcí vkusu. Navíc zde vokály rytmicky sedí, nejsou kostrbaté a koneckonců je uchopení hlasu věcí zamýšleného konceptu, který je předpokládám takový, jak si členové představují.