Totenwald – Dirty Squats & Disco Lights

Berlínští Totenwald si mě dokázali obtočit okolo prstu už svým prvním vinylovým počinem před pár lety. Možná i proto, že se trochu trendařsky posledních deset let rochním v death rock / post-punk revivalu a reminiscencích temného rocku z dob mé punkové puberty, ale hlavním důvodem je stejně nezpochybnitelný hudební šarm kapely.

Strojové tempo automatického bubeníka spolu se skvěle znějící cold wave basou a kytarový motiv, znějící jako Siouxie And The Banshees na 45 otáček doplňuje rytmické skandování zpěvu. Totenwald mě opět dostali v rámci pár taktů úvodní Falling Stars. Oproti předchozí nahrávce kapela operuje s o poznání masivnější zvukovou produkcí, navíc se v aranžích zjevil osvěžující saxofon. Ten dává jejich temnému strojovému punku ještě o poznání alternativnější nádech, a to je jen a jen k dobru věci. Třetí Stereotypes je svým repetitivním opakováním refrénu spojeného s chytlavým motivem můj hit na první dobrou. Love Burning je další z geniálních kousků, v podstatě rockabilly základ, který pohání automatické bubeník a saxofon jako od X-Ray Spex. V kontextu hudby skvěle funguje i teatrální dikce zpěvačky umocňující tak politikou poháněnou lyriku kapely.

Na druhé straně přichází dle mého názoru jeden z vrcholů v podobě písně The Sign, která je nepokrytě chytlavý punk, nesený geniální basovou linkou a došperkovaná saxofonem. Deska celkově graduje ve skvělých War Machinery a znovu nahrané Alone, aby mrazivou tečku učinila závěrečná Radio Free Europe opětovně utvrzující člověka v tom, že Totenwald jsou především výrazně politickou punk kapelou, pojící své postoje s goth hudební estetikou.

Koncept obalu, kde se disko neony ocitají v kontrastu s ošuntělým fetish černobílým punk vizuálem kapely, skvěle vystihuje obsahovou stránku desky, název a nakonec i dnešní Berlín jako takový, kde se mezi gentrifikovaným pozlátkem dosud pyšně tyčí levičácká autonomní centra, z posledních sil bojující o své přežití. Vlastně mě nenapadá jiná kapela, která by se stejnou výstižností zachycovala ve své tvorbě současnou rozpolcenou tvář Berlína, této svého času metropole autonomního punku.