ENGLISH VERSION
Skinhead bands are like TV shows to me these last couple of years. Let me explain. Years ago TV shows used to be the b-side medium of cinematic culture but the last 10 years or so the balance has shifted and now you can almost find better quality production on TV than on the silver screen. The same thing goes for punk rock and oi!. Top punk rock and hardcore bands often get into this cycle of eating their own tails in their quest for success. Young skinhead bands on the other hand stay true to their underground roots and keep pushing forward all the time with fresh aggression and energy. The best example would be this incredible amount of oi! shows, that we’re being served here in Czech Republic by the relentless production of Prague venue Klub FAMU.
One of these blasts of fresh air was the January show of a Dutch band called The Young Ones. Amidst these far from ideal circumstances and worldwide quarantine they just released their new LP called Cream of the Crop. Out via Contra Records on April 10th but the band released it already on streaming platforms. What to expect? Well, if you like some kind of technical virtuosity in your punk rock or maybe some lyrical nuances, you have definitely come to the wrong place. The Young Ones play this straightforward ass-kicking oi! with strong melodies and singalong choruses. If I really wanted to compare them to something, I would have to say the result sounds like a modern take on Cockney Rejects and the more positive side of The Business and yes, I mean that as a good thing. Lyrically it’s a nice mixture of topics you want your favourite oi! band to sing about. More than something to meditate on these lyrics are more often like a punch in the head and sometimes they’re even ABOUT a punch in the head. And why the fuck not?
If you feel yourself inclined to this style of music, definitely give The Young Ones and their newest record Cream of the Crop a chance. After a stream of darker bands of this genre we witnessed in Prague in the last few months this is nod towards a more traditional and celebratory way of skinhead music. Do you know the much quoted phrase about not trusting a hardcore kid who never listened to punk rock? Well, I agree but I will also add that I wouldn’t really trust a punk rocker who’s too posh to get dirty with some good old-fashioned oi!.
Se skinheadskejma kapelama to mám poslední roky jako s televizníma seriálama. Tam, kde seriály dřív bejvaly slabý béčka, tam dneska nacházíme často daleko kvalitnější produkci než na stříbrným plátně. To samý platí poslední dobou i ohledně punk rocku a Oi!. Zatímco punk rockový a hardcorový stálice se nezřídka jenom cyklí a v rámci snahy o úspěch požíraj samy sebe, bandy mladejch skinheadů zůstávaj věrný svejm undergroundovejm kořenům a vrhaj se do akce s pořád čerstvou agresí a energií. Důkazem budiž i celá řada Oi! koncertů, který nám poslední měsíce servíruje neúnavná dramaturgie pražskýho Klubu FAMU.
Jedním z takovejch závanů čerstvýho vzduchu byla letos v lednu i show nizozemskejch The Young Ones. Ti teď uprostřed nevděčnýho období všeobecný karantény vydávaj 10. dubna svoji novou desku Cream of the Crop, a to prostřednictvím Contra Records. Už teď ji ale vyhodili na všechny digitální streamovací platformy k poslechu.
Co čekat? Jestli hledáte ve svým punk rocku technickou virtuozitu nebo drobný textový nuance, tak tady rozhodně nejste na dobrý adrese. The Young Ones hrajou přímočarej nakopávající Oi! se silnejma melodiema a singalong refrénama. Kdybych hodně chtěl přirovnávat, tak bych řek, že výsledek zní jako moderní mix Cockney Rejects a toho pozitivnějšího z tvorby The Business, rozhodně ale v tom nejlepším slova smyslu. Texty jsou takovej hezkej výřez toho, o čem prostě chcete, aby vaše oblíbená Oi! kapela zpívala. Spíš než k zamyšlení tyhle texty občas působí jako rána do hlavy a občas dokonce i jsou o ranách do hlavy. A proč kurva ne?
Pokud k tomuhle stylu inklinujete, rozhodně dejte The Young Ones a jejich nový desce Cream of the Crop šanci. Po náloži temnějších kapel žánru, který jsme mohli za poslední rok v Praze vidět, je tohle zase pokynutí směrem k tradičnějšímu oslavnýmu pojetí skinheadský muziky. Často citovaná fráze je, že by se nemělo věřit hardcoristům, který nikdy neposlouchali punk. Tak já bych k tomu možná doplnil, že bych nevěřil punk rockerovi, kterej se štítí trochu ušpinit od starýho dobrýho poctivýho Oi!.
