The Wilderness – EP 2015

Deska už jen šumí, jehla dojela do vyváděcí stopy. Sotva popadám dech a říkám si: Co to sakra bylo? Za okny se mezitím setmělo, stalo se to fakt během těch jedenácti minut? Čas letí, noci už jsou zase delší než dny. I tak ale jeden den od druhého nepoznávám, když má všechnu moc tma. V té netuším, jestli jsem v hrobě, nebo ještě ne. Dýchám opravdově, nebo už nastala dekompozice mého těla a hmyzí larvy se chystají na závěrečný ples? Konec. Fin.

Sotva popadám dech a říkám si: Co to sakra bylo? Zadívám se na obal se sekerou a rázem si vzpomenu. Ten sedmipalec, co právě dohrál, mají na svědomí trnavští The Wilderness. Přitvrdili. A to dost. Obal je řešen dopisním skládáním lakovaného papíru s texty uvnitř; vinyl je průhledný, aby skrze něj byla vidět všechna ta tma. Tma, kterou už poodhalili před dvěma lety na CD s názvem III, jenže ta tehdy laškovně vykukovala třeba v geniální úvodní frázi „Toto mesto je zamorené čiernymi mačkami, kebych bol poverčivý, nevýjdem z domu”. Letos už na laškování není čas.

EP 2015 tepe rychle a nenechává vydechnout. Odpadla okrasná slova, zůstala umělecká zkratka, přičemž sdělení je excelentně orámováno trnavským dialektem. Kytary hrají čistě účelně, dřívější post-punkové riffy jako by téměř neexistovaly. Do bicích tluče maniak a celek je brutální. Klepou se mi z něj ruce tak, že to nenapraví ani dvojitá horká. The Wilderness jsou schopni vyjádřit náboženské pochybnosti ve třech větách, kritizovat konzumní snobství, vystihnout rat race a do toho všeho pohrdat, pohrdat a pohrdat. Občas hudebně zvolní vstříc tematické melancholii, třeba v songu Ples nebo Fin, ale to vše jen proto, aby se zhluboka nadechli před další frenetickou pasáží. Nutno ale podotknout, že The Wilderness nesmírně sedí i ta rezignovanější tvář ve skvělém songu Hrob.

Sotva popadám dech a říkám si: Co to sakra bylo? EP 2015 je unikátní záležitost, které jsem naprosto propadl. Díky takovým nahrávkám punk neumírá a pro Slovensko to platí především. The Wilderness jsou jednou z kapel, které se nebojí přemýšlet, a to co se nevejde to jejich textů, jsou schopni formulovat v rozsáhlých manifestech. Deska už jen šumí a jehla dojela do vyváděcí stopy. Od teď už nikdy nebudu usínat klidně.