The Rocket Dogz – Bad Blood

The Rocket Dogz oslavili svých 10 let novou deskou, na kterou se tentokrát čekalo o nějaký ten rok navíc. Kapela si prošla personálními změnami, a tak je Bad Blood první, co nenahrála klasická trojice, nýbrž se zde blejskli Andy a Pode. Nové písně sice zaznívaly na koncertech v uplynulých letech, ale přesto jsem čekal, čím mě Dogz překvapí ve studiovém formátu.

Velkým překvapením je hned začátek desky, kde se místo pro Dogz klasických horrorových průpovídek, funebráckých tónů a hltání zombíků hned zvostra rozjedou bubny a kontrabas s kytarou je v tempu následují, zatímco se ozývá chorální řev Bad Blood. Možná prosté, ale sakra efektivní a atmosféra je nastavená akorát, takže kapela nesundává nohu z pedálu a bere posluchače na party jak za hřbitovní zdi, tak do vlastní ložnice, záchodů a podlahy oblíbených barů.

Textově se kapela sice nevzdává hororového kabátu, ale místo pouhého opěvování hryzajících upírů a vlkodlaků dává do toho hávu oblíbené kratochvíle, jako je sex, chlast, drogy a rock‘n‘roll. Svým obsahem mě pak jasně nejvíc zasahují texty k post-party songu Anymore, podobně laděném nedělním Woke Up in The Morgue a závěrečnému výsměchu předospěláckým trapákům Not Alright.

Hudebně jako by si Dogz vybrali své pomalejší songy na první straně a na druhé už valí psycho bez servítek, jak se jenom vejde. Ať už ale volí rychlejší, nebo pomalejší tempo, jednotlivým songům nechybí nápaditost, ale na druhé straně dohromady nepůsobí jako slátanina, naopak, deska jako celek funguje úplně parádně. Po hudební stránce se pak jasně pro mě nejzajímavějšími písněmi stávají melodická Killing Time, z koncertů známý hit Cemetery Walls, hammondkami podtržená Let’s Talk About Sex a z celé desky nejsyrovější Slaves of The Darkness. Naopak Four Roses mě, i přes skvělé zapojení saxofonu, asi hlavně kvůli pomalému tempu míjí.

Těch pět let od poslední desky je na The Rocket Dogz skutečně znát, pořadí songů je promyšlené, zvuk pečlivě namixovaný, nástroje se jednotlivě doplňují a Woodyho vokál je jako vždy na místě. Dohromady to celé tvoří přesně tu desku, kterou si chceš v pátek pustit, než se s kámošema složíš pod stůl, v ještě lepším případě si ji poslechneš v živým podání na koncertu Rocket Dogz.