The Peacocks – Don’t Ask

Člověk by skoro řekl, že kvůli těm všem penězům nemají ve Švýcarsku na punkrock ani čas, ani chuť. O to víc překvapí, že upřímné rockabilly trio The Peacocks to spolu táhne už dvaadvacet let, během kterých neopustilo kapelní dodávku a točí stále kvalitní desky. Novinka s názvem Don’t Ask je toho jasným důkazem. Deska má překvapivě stylový sound s nádechem originálních Sun Records. The Peacocks jsou prostě kapela, která se nezasekla v kontrabasovém stereotypu a odvážně míchá všechna retro klišé s příchutí popu i garáže. No prostě sorry, ale tahle deska prostě nutí celou stopáž produpat patou a colu s rumem nedat z ruky. Sám vím, o čem píšu.

Dřevním rock’n’rollem inspirovaná What I Want s krásně naboostrovanou kytarou otevře celé album a je to kulervoucí start, jaký jsem absolutně nečekal. Druhým songem je ještě parádnější How Did They Do That?, protkaná melancholií s puncem vzteku a výbornou melodickou vyhrávkou. Vkusně popový megalovesong vystřihnou The Peacocks v podobě With You a rvou to do nás dál. Oddechový padesátkový oldschoolek Need A Break mě extrémně baví a atmosféricky zajímavá All I’ve Got Is What You See rozhodně nepokulhává. Nezvykle indie začátek songu The Girl‘s In Trouble And The Boy‘s In Panic je předzvěstí skvělého refrénu, který je těžké dostat z hlavy. Nothing Left To Sing trošku nudí, ale na to rychle zapomenete při Don’t Pretend To Care When You Don’t Care, což je mírně folkpunková pecka s ožraleckým feelingem, zvlášť po té, co folkpunk už není nadávka. Re-hash boogie si užijete díky hříčce v textu „Who let the dogs out? I let the dogs out!“ a posune vás k How Long. Svižná a chytlavě popová písnička vychází v kontextu celé desky jako jedna z nejlepších. Následující The Long Way Down zní, jako kdyby The Boys byli Američani někdy na konci padesátých let. Up And Down je pak asi nejlepší song alba, romantická pecka s pěknou vyhrávkou a hammondkami v pozadí. Nejslabším kouskem z celé desky je pak předposlední It‘s All A Lot Of Bollocks, ale závěrečná I Shouldn‘t Bring Up Wha‘ I Can‘t Put Down všechno vynahradí. Neskutečně zábavná rychlovka nakonec jak od ukrajinský štětky, a kdyby takhle začala příští deska, vůbec bych se nezlobil.

Pánové z The Peacocks právě teď vyrážejí na menší turné po českých klubech a nenechte si je ve svém městě ujít. Nová deska je pro mě hodně velikým překvapením, zvláště proto, že jsem od ní nic nečekal. Proboha, vždyť ani tři čtvrtiny redakce nevěděly, že vyšla! Písničky jsou jinak poskládány na LP a na CD a jednoznačně doporučuju LP verzi, protože má větší spád a songy na sebe navazují tak nějak přirozeněji. Celé to zní třeba jako Living End, kteří nikdy nesklouznuli v monotónnosti. Mám prostě rád desky, který nemají žádný extra hit, ale ani extra odpad, a jedou si v high standartu, po celých čtrnáct songů.