The Orwells – Remember When

Jsou z Chicaga. Zdá se, že mají blízko k Libertines nebo Fratellis, ale na rozdíl od nich dost šetřili na vybavení garáže, a pravděpodobně ukradený aparát ohulili tak, aby byl prosté hodné nahlas. Na zádech nášivky Dead Kennedys nebo Adicts a až neuvěřitelná sebejistota. Všecko je perfektní, The Orwells na desce Remember When ví, že když to nahrají špinavě a naoko ledabyle, bude se to o dost víc líbit. A pak jsou z toho hitovky jako Mallrats (La La La), kde název prozrazuje všechno, co je potřeba, a není to vůbec na škodu.

Parta nevycválaných floutků, drzých a v roztrhaných džískách na skejtech skvěle vypadajících, si nezadá s FIDLAR. Stejně jako oni se nepouští do sociálních kritik nebo moudrých úvah, vlastně je jim úplně jedno, jak stupidně některé popěvky a texty zní, protože v tom, že oni se chtějí právě teď zničit čímkoli, co je po ruce, a pak pobíhat s rozšklebenými ksichty po supermarketu, v tom je včechno. Pubertální volnost, naivní radost, čistá euforie.

Orwells jsou ale přece jenom méně uvěřitelní. Možná instrumentalně zručnější, leč skoupější na výrazné riffy, pasáže, které nakopávají zadek. I tak ale album Remember When láká k porci levného chlastu s peckami, které se zavrtají pod kůži ihned. Právě odrhovačka Mallrats s nablble se dokola opakujícím la la la a veselou, přitom i vztekle prskající kytarou, je jednou z nich.

Hned na první poslech mají schopnost upoutat zlenivělé ucho nápady snad v každé skladbě. Baví uřvaná garážová stylovka All The Cool Kids s patřičně otráveným projevem, kterým Mario Cuomo zpívá primitivní cool text. Destilovaný rokenrol, v němž vynikají syrové prapůvodní ingredience,  v dýmu marihuany zastřená funky pohoda, jakoby náhodně jamování, sólíčka a přitom stále přímý punkový tah, se potkávají ve skladbě Painted Faces and Long Hair, zatimco třeba Hallway Homicide vyloženě šlape v rychlém tempu, jako by to byla první pecka, kterou po odklepnutí paličkami kluci vůbec kdy zahráli

In My Bed může být další potenciální hit, stejně jako bluesem líznutá skladba Halloween All Year, již prostupuje snad hraná tupost zpěvu. Možná acid pop, možná pár akordů. Záleží na tom, co od Orwells čekáte.

Bezstarostnost vandráckého života na prkně. Zapamatovatelné melodie, přísady ukradené ze starých obskurních rokenrlovových nahrávek. Surf. Stooges. Nezávislé kytarovky z přelomu tisíciletí. Přesto pořád nějak nově, svěže a mladicky znějící hudba. Staronový punk z Ameriky. K první lize chybí větší zábavnost a trvanlivost garážového nářezu, nebo možná jen to, že nejsou z Kalifornie.