The Gangnails – Bullets In The Underground

Umíte si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby kapelu Buddy Hollyho pokousala před show bájná potvora čupakabra? Ne? Tak si sežeňte novou desku pražské punkabilly čtyřky The Gangnails, která vám tu představu přiblíží a spolehlivě vás nakazí taky!

Novinka Bullets In The Underground je třetí řadovou deskou kapely, pokud nepočítáme album, jež vyšlo v létě 2006 na losangeleském labelu Doctoracula Records. Jednalo se totiž o kompilaci již dříve vydaných alb – debutuTaste It z roku 2005 a šest let starého Can Their Pussies Do The Dogs?. Samotná historie kapely sahá až do roku 2000, kdy vznikli a vystupovali nejdříve pod jménem The Farts. Nyní je ale rok 2011, a dnes již ustálená sestava Adam, Matěj, Vasilis a Martin Suicide se blýskla s nahrávkou, která si rozhodně zaslouží pozornost.

Kytara, kontrabas, bicí, zpěv. Psychobilly? Ne tak docela. I když v textech se „psycho témata“ objeví – např. příšery v domě, kde bydlí Girl With Chupacabra -, na rozdíl od psychobilly a jeho striktně vymezených možností, The Gangnails se žádnými pseudo pravidly nenechávají svazovat ani v nejmenším.  Proto se s lehkostí pouštějí i do koketování s mnoha jinými  vlivy – zabrousí do padesátých let, stejně tak jako spustí 60’s beat nebo v písních Mon Amie a November Night klidně vypustí kontrabas a nahradí ho elektrickou baskytarou. V rozjeté Jocko se natankuje stejné palivo, se kterým si to v Německu po dálnici ženou třeba Mad Sin, a skladba Down in The Dirt zas připomene, že v jednoduchosti je síla. Což dosvědčí i černo-růžový booklet, který má na svědomí kontrabasák Matěj. A i přes pár chybek v názvech písní, si cením, že v děkovačce neměli potřebu vypsat všechny kapely, se kterýma kdy hráli.

Abych ale jen nechválila, při dvanácté skladbě Overreaction, kde kralují klávesy, jsem se začala trochu nudit a říkat si, jestli čtrnáct skladeb není přece jen příliš. Ale i z těchto pochyb mě The Gangnails vytrhli, když mě v závěru songu překvapilo parádní sólo. Co se zpěvu týče, ten byl vždycky silnou doménou kapely. Ať už opět výborně fungující sbory nebo charismatický a nezaměnitelný zpěv Adama, který na rozdíl od předchozích desek přestal tolik „tlačit na pilu“, což je tady zase jen ku prospěchu věci.

Když to shrnu – přes všechny výlety do různých dekád hudby, deska pořád působí kompaktně a skladby na ní do sebe zapadají jako skládačka. Čtrnáct Bullets In The Underground – čtrnáct přímočarých písní se skvělým zvukem a energií Eddie and the Hot Rods, co mají tah na branku a přitom byste ani neřekli, že to takhle válí český tým.

A jestliže psal Díra v recenzi na Can Their Pussies Do the Dogs?, jaká je to škoda, že nevyšla i jako LP, teď se konečně spolu s dalšími fanoušky tohoto atmosférického nosiče dočkali a Bullets In The Underground se jim může směle točit na gramofonu!