The Gaggers – Blame You

Druhá velká deska londýnských floutků The Gaggers byla v přípravě tak dlouho, že už s ní člověk tak nějak přestal počítat. A o to příjemnější bylo překvapení, když se s vrcholícím jarem deska objevila na Wanda Records, kde kapela v loňském roce vydala singlovou kompilaci, asi aby eliminovala čekání.

Jehla se noří do růžového vinylu a z reproduktorů se vyhrne thundersovsko-berryovský rif ruku v ruce se zakvílením foukací harmoniky. Noví The Gaggers jsou tu a v náležité formě. Zpěv je stále zkreslený a super hajzlovský, ale hudební celek se začal ubírat cestou k výrazným rocknrollovým písním s mnohdy až power popovým potenciálem. K v pravdě punkovým refrénovým popěvkům se druží neuvěřitelný šarm přinášený foukací harmonikou. Je tu duch sedmdesátých let a nezpochybnitelné inspirace v tvorbě Johnny Thunderse či The Saints, ale vlastně mi už přijde trapné se na tuto éru odvolávat. The Gaggers jsou rocknroll, spratkovský, neurvalý, ale zároveň super melodický, tak jak tomu bývalo a vlastně mělo by být stále. Ovšem veškeré z rifů už někdy někdo tak či onak zahrál, ale o tom tvorba písniček vlastně nikdy nebyla.

Úvodní Steal Your Heart je v pravdě impozantní a stylový rozjezd celého alba. Ubylo tu hudební přímočarosti a občasného opakování se, písničky The Gaggers jako by dospěly a vlastně ani jediná z desítky těch zde obsažených nezakolísá. Spratkovská arogance se mísí s rocknrollovým šarmem, což kapela parádně demonstruje třeba v Deface Me, Sharp Lies nebo první stranu zakončující Instant Low. Těch obsažených deset písní se prožene gramofonem dříve, než se člověk naděje. Tváří v tvář všem těm prefabrikovaným blbinám, valícím se na člověka z běžných médií s označením punk, je tohle v pravdě selanka pro mé uši.

Ti, pro které jsou The Gaggers dosud neznámým jménem a ujíždějí si na klasickém britském punku či na kapelách jako The Stitches či The Briefs, by měli zbystřit smysly. Pro ty, kdož The Gaggers již znají, je to sázka na jistotu a další nezbytná položka, kterou si pořídit.