The Fialky – Punk Rock Rádio

„Zničte klub!“ Nebudu si nic nalhávat – The Fialky jsou pro mě rodina a nikdy mi nebude jedno, co se kolem kapely děje. Vždycky to budou kluci z mého sídliště, spoluhráči a kamarádi, parta. Hodně jsme toho spolu prožili a naše životy se protínají pořád. I z toho důvodu jsem novou řadovku, která vyšla k výročí 20 let kapely, toužebně vyhlížel.

Jako vždy je vše do detailu promyšleno. Načasování, grafika, videoklipy, merchandise… Tohle prostě Fialky umí. Album Punk Rock Rádio kapela avizovala už minimálně tři čtvrtě roku předem pomocí videosinglů a bylo jasné, že vše vyvrcholí velkolepou oslavou 20 let existence Fialek. Pražské Futurum se 6. února pořádně otřáslo v základech a křest, který obstaral Radek z Nežfaleš a Bart z Proti Směru a Pušek, stál za to. Spousta hostů, mejdan jak má být a kluci musejí být i s odstupem času spokojeni. Co ale nabízí bledě modrý vinyl?

Dvanáctku songů, melodický punkrock, jednoduchost, srozumitelnost. Ostatně to se dá říct o většině materiálu, který kdy The Fialky nahráli. Pro někoho to může být málo, pro někoho je to ale přesně to, co hledá. Cestu k politickému punku a zase zpátky jsem už absolvoval a jsem rád za songy o lásce a kamarádství jak od ohníčku v osadě nad Sázavou. Tím ale nenabádám k apatii a i v případě Fialek je jasné, kam patří, i když to do svých textů nepromítají.

Titulní Punk Rock Rádio je dobře vystavěný otvírák se všemi náležitostmi. Zároveň i vzpomínka na mejdany, kdy Kečup žádnou desku neumí nechat hrát až do konce a poškrábané sedmipalce letí po minutě a půl přes půl obýváku a už tahá jiný singl z obalu. I tak mě ale titulní píseň paradoxně baví asi nejmíň z celé desky. To Chřipka je jinak vypointovaná pecka, textem i hudbou, i když se drží podobného tématu. A zamiloval jsem se i do refrénu písničky Kotva, i když mi přijde uměle a na sílu naroubovaný na příběh Pistolí. Jako vždy musím ocenit vrstevnatý a bohatý zvuk od Honzy Balcara, který i přes svou uhlazenost nepostrádá živost a energii.

Zlomovou písničkou celé desky jsou Lampy, nejosobnější a jedna z nejsilnějších písniček, co kdy Fialky udělali. Kéž by ale život nemusel nikoho nutit takové písničky psát. A vždycky si budu pamatovat ten moment, kdy jsem na Favále viděl kluky hrát Lampy jen s tamburínou a kytarou. Ta atmosféra se nedá popsat. Ve výborné písničce Přes 30 zazní Rafanovo bendžo a dává to songu nový rozměr. Povedl se i cover Riot od U.K. Subs pod názvem Lidi to chtěj. To Mighty Sounds song, což je předělávka od The Undertones, kde hostuje Radek z Nežfaleš, který se i tentokrát podílel na textech, už tak povedený není. Nebylo těch coverů náhodou už dost? A asi mi už i trochu vadí vyjmenovávání lidí, míst a věcí v písničkách Fialek, což je neduh, kterým trpí i jinak skvělá skladba Až se ti podaří. A ještě jeden cover na závěr. Vlastně dvojitý cover. Aboslutní klasika Can’t Take My Eyes Off You, kterou už v roce 1969 přezpíval Karel Hála, zní (překvapivě) z úst Kečupa a s reggae estetikou fantasticky. Jen lehce upravený český text je třešničkou. Tahle předělávka naopak smysl má.

Jako vždycky – kdo se neumí vyjádřit do půl hodiny, měl by držet hubu. The Fialky si k dvaceti letům nadělili krásný dárek, který ale, na rozdíl od předcházejícího alba Je ti to málo, z diskografie nijak nevyčnívá. Skalní fanoušky kapely deska zklamat nemůže, ostudu ve sbírce neudělá a pár prvotřídních písniček se dá taky z nahrávky vyzobnout. Ale stačí to? K dvaceti letům tak přeju kapele jen jediné! Nezkostnatět, protože možná přijdou mladší…