Rozhovory

The Dreadnoughts: Jedem hlavně Enyu a námořnický songy

Kanadská folk-punková smršť The Dreadnoughts už není v našich končinách žádnou neznámou kapelou, představili se i na Mighty Sounds i na sólo koncertech v Praze. A ve čtvrtek 16. května rozpaří smíchovský Futurum. V rozhovoru si s náma pokecali o folkpunku, stárnutí i kalbách na Mighty.

Musím se přiznat, že jsem velkej fanoušek kanadskejch kapel, obzvlášť v punk rocku. Ať už se jedná o klasiky jako NoMeansNo a D.O.A. nebo modernější věci jako The Flatliners a Cancer Bats. Máte prostě výjimečně velkou úrodu dobrejch kapel. Trochu jako to má v Evropě třeba Švédsko. Uvědomujete si tuhle kanadskou nadřazenost? Máte sami nějaký oblíbence?

Tak samozřejmě, Kanada prostě produkuje ty nejlepší punkový muzikanty na světě. To je prostě fakt. My osobně jsme vždycky měli rádi třeba SNFU a ze současnejch věcí jsou třeba super The Corps z Vancouveru. Taky C U Next Tuesdays dělaj dobrej bordel. Ale upřímně už začínáme stárnout a přestáváme poslouchat punk rock. Teď už jedem hlavně Enyu a námořnický songy.

Co se týče kombinace folku a punku, je celkem jasný, co je na vašem punku folkovýho, ale co je teda ten punkovej element ve vašem folku? Ať už hudebně nebo textově.

Upřímně? Nic! „Punk-folk“ je poslední dobou jenom označení pro kapely, který hrajou na stejný nástroje jako my, ale vlastně na ně moc hrát neumí. Nasrat! Na to si folkový muziky až moc vážíme.

Spojení například námořnickejch písní a punku je podle mě perfektní kombinace. Co si myslíte, že maj společnýho?

Oboje je to muzika dělnický třídy pro lidi, který se chtěj prostě urvat ze řetězu a bavit se. Texty jsou o obyčejnejch lidech a jejich starostech a dobrodružstvích. Myslím si, že to z toho přesně lidi cejtí, a proto ta kombinace funguje tak dobře.

V porovnání s dalšíma kapelama podobnýho žánru máte o dost syrovější a agresivnější zvuk. Co vás třeba ovlivnilo?

Vždycky jsme měli hrozně rádi Distillers, řek bych, že nás asi ovlivnili nejvíc, zvlášť když jsme začínali. A samozřejmě je potřeba zmínit Bad Religion, těch tam bylo taky hodně. Řek bych, že to jsou ty nejzásadnější.

Ve vaší muzice se hodně objevuje polka. Asi se vás na to ptaj často, ale jak na to reaguje publikum ve střední a východní Evropě? Moc si nedovedu představit pankáče třeba u nás, jak pařej na polku, ačkoliv je to prakticky národní lidovej tanec.

To je popravdě docela zajímavý, protože dneska už polka přežívá hlavně v Severní Americe, v místech jako je Chicago nebo Cleveland. Ale jasně, že víme, že je založená na českým lidovým tanci, kterej se pak takhle rozšířil všude po světě. Takže kdykoliv něco v tomhle stylu hrajem, lidi v Evropě (včetně Český republiky) z toho úplně šílej. Ne proto, že je to českej tanec, ale proto, že to je prostě kurevsky dobrý. Takže bychom rádi veřejně poděkovali Český republice za vytvoření stylu, kterej nám momentálně vydělává dost peněz.

Vaše kapela má mimo jiné jednu věc společnou s Mighty Sounds – estetiku chlastání a mejdanu. Cejtíte taky tohle spojení? Máte z Mighty nějaký párty vzpomínky?

Jo! Poprvý, když jsme hráli na Mighty, tak jsme po našem setu úplně náhodou potkali někde v areálu britskou folkpunkovou kapelu Smokey Bastard a samozřejmě jsme se strašně sundali a chlastali jsme s nima a zpívali námořnický songy až do rána. Nakonec nás museli vyhodit z jednoho ze stanů, kde se kouřily vodní dýmky. Bylo to skvělý!

Co nějaký další vzpomínky na odehraný koncerty u nás? Něco šílenýho? Na co se máme připravit?

No, jeden takovej nechvalně proslulej koncert proběh. Myslím, že to bylo v Praze, v Crossu. Rozhodli jsme se, že začneme set tak, že si všichni vyměníme nástroje, takže jsme každej hráli na něco, na co jsme vůbec neuměli. Vtipný na tom bylo, že si toho nikdo nevšim! „Zahráli“ jsme asi tři nebo čtyři songy v tomhle složení a před pódiem lidi pařili jako by nic. Bylo to super, nevím, jestli jsi někdy slyšel třeba basáka hrát na housle, je to, no… prostě ne moc dobrý!

Ale jak jsem říkal předtím, jsme už hodně, hodně starý, takže na pódiu už většinou spíš mluvíme a jsme extrémně nudný. Zahrajem v Praze tak tři, čtyři songy a až nás to unaví, přestanem, pustíme nějakou Enyu a budem se koukat na Frozen na mobilech!

Související

Back to top button