The Chancers – Age Of Rudeness

Tuzemská parta v čele s Angličanem Simonem Ruffskankem The Chancers se na scéně pohybuje už 13 let. Za tu dobu se stihli ukázat v několika evropských zemích, zahrát si třeba s takovými legendami jako Bad Manners nebo The Selecter a vydat čtyři alba. To nejnovější, Age of Rudeness, vyšlo letos v březnu pod nezávislou značkou Championship Music. A komu je určeno? Rozhodně ne jen skalním příznivcům žánru ska. Tady se na škatulky nehraje.

Titulní skladba Age of Rudeness věnovaná anglickému muzikantovi Judge Dreadovi, který jako jeden z prvních bělochů uspěl na Jamajce, ještě žádnou průtrž žánrových mantinelů nepřináší – prostor pro tolik typické dechy, klávesy a charakteristickou rytmickou sekci se samozřejmě na nové desce našel, ale zároveň se The Chancers pustili i do vod dalších hudebních stylů. Bez podílu na rozmanitosti nahrávky určitě nezůstal fakt, že kapela přistupovala k nahrávání jinak než obvykle – písničky vznikaly jednotlivě, v pěti různých studiích, s pěti různými producenty. Dvě skladby byly například natočeny v Glasgow v rámci turné kapely po Skotsku, o současný zvuk se pak z Prahy staral Ecson Waldes či Tom Koula.

O tom, že si s deskou pánové hodně pohráli, pak mluví samy skladby. K nejvýraznějším momentům patří pohodová Looking For The Anima s foukací harmonikou, Daughter startující akustickou kytarou, sluncem provoněná Rude Boy Back In Jail, kde hostuje zpěvačka The Spankers, nebo dokonce punková vypalovačkaFurther From The Truth, která by sama o sobě mohla vyznít dost jednotvárně, ale v rámci konceptu celého alba působí jako zajímavé zpestření. Naopak hiphopová 24 into Karlin, na které spolupracoval Mike Trafik z PSH, účinkuje spíš rušivě, pokud ovšem nepatříte k fanouškům hudebních podkladů vytažených jak z videoher z 90. let. V případě, že vám ani jedna ze jmenovaných písní nevykouzlí úsměv na tváři samotnou hudbou, učiní tak Simonova čeština s přízvukem ve skladbě Skanking Praha, prvním česky otextovaném songu The Chancers vůbec. Opomenuta by neměla zůstat ani poslední píseň Daze of Dredd, jejíž reggae rytmus a opět výborná harmonika vás přenese na podvečerní procházku přímořským přístavem a zafunguje tak jako nostalgická tečka na závěr alba, které celou dobu působí příjemně a nenuceně.

A já se klaním, nebo spíš houpu do rytmu. Na české scéně vyšla perfektně zvládnutá deska, která sice vychází ze ska, ale nebojí se pohrávat si i se spoustou jiných vlivů a nepůsobit tak konzervativně a stereotypně, jak tomu u ska víc než často bývá.