The Barockers: Nic netrvá věčně

The Barockers z Olomouce byla podle mě jedna z nejoriginálnějších kapel v našich končinách. Měli velký potenciál a jednou by to dotáhli hodně daleko, bohužel, okolnosti jim nepřály a kluci museli kapelu rozpustit. Ještě před tím však stihli vydat poslední album Who Will Watch The Watchmen. V rozhovoru si povídáme nejen o albu, ale i o plánech do budoucna a nových projektech. Na otázky odpovídal bubeník Jindra.

Barockers jako kapela jsou už minulostí. Můžeš prozradit něco o vašem vzniku? 

Bohužel je to tak, nedávno jsme to jako Barockers zabalili, holt jak zpívají kámoši z Degradace – nic netrvá věčně. Vydrželi jsme spolu celých šest let plných dobrého i zlého (ale hlavně teda dobrého). Před těmi šesti lety jsme se dali dohromady díky zápalu pro stejnou hudbu – jak jinak než punkrock. Znali jsme se různě mezi sebou z našich skejtových let, Mara se Stylem spolu navíc chodili na stejnou školu. Ze začátku měl s námi hrát ještě kámoš Jirka, ale ten hned z kraje odpadl, a my tak zůstali v neměnné sestavě celých těch šest let.

Jaký byl důvod k rozpuštění zaběhlé kapely? 

Důvod je prostý, jelikož je kraj olomoucký krajem, kde pracovních nabídek je poskrovnu, tak se kvůli tomuto důvodu náš zpěvák Mara přesídlil do Prahy. Dlouho jsme uvažovali o tom, jestli s novou sestavou ponechat původní název The Barockers, ale jelikož se to uchýlilo zase trochu jiným směrem, bude i název nový. Každopádně jeden, dva songy z repertoáru Barockers si necháváme v playlistu.

Složení kapely, teda kromě Mary, zůstává stejné? Co bude dál?

Sestava se obměnila tím způsobem, že já, bubeník, jsem se postavil za mikrofon a bicí obsadil dlouholetý kámoš Michal (dřív hrál s lokální kapelou Hnědá Značka). Další rozměr nově vzniklému hudebnímu tělesu dodal nový kytarista Kája, který už má v hudbě taky ledacos za sebou, a kterýmu mimochodem právě Studio Palba patří. To je právě na tom to super, můžeme si v klidu nahrát, co chceme bez jakéhokoliv finančního či časovýho presu. V létě bychom s tím vším měli vyjít na veřejnost, první ofišl koncert zatím inkognito kapely bude na tradičním manifestu Horečka  sobotní noci v Příkazích.

S Barockers jste před vydáním Who Will Watch The Watchmen nahráli pár songů, ale nikde jsem nenašel, že by nějak oficiálně vyšly. Neměli jste tehdy chuť se pouštět do vydání CD se vší slávou?

Ono to původně album být mělo, nahrávali jsme ve studiu Deltaphon v Němčicích na Hané, ale nějak jsme s tím nebyli dostatečně spokojení, takže to skončilo pouze v online podobě a je to tam doteď.

Dostalo se vám cti sdílet stage s velikány jako Sham 69 nebo Street Dogs. Měli někteří z nich hvězdné manýry, nebo se s nimi dalo normálně pokecat?

Všechny stars jsou normální lidi, se Sham 69 se hrálo i pokecalo skvěle, tehdy s nimi ještě místo  Purseyho hrál Tim V, který říkal, že má k Česku velmi kladný vztah, poněvadž je to rodná zem jeho ženy. Byli rádi, že od nás slyšeli něco jiného, než na co tu jsou zvyklí, takový ten typicky český aggro punk. Sranda byla, když jim Mara otočil na kombu všema knoflíkama, který nastavovali tak hodinu, dvě na zvukové zkoušce. Se Street Dogs jsme moc nepokecali, jen jim snědli půlku rautu.

Nemůžu nezmínit váš podíl na soundtracku k filmu Don’t Stop, ve kterém jste si dokonce zahráli nějaký ten štěk. Jak jste se vůbec dostali k natáčení a jak to vlastně celé probíhalo?

Pro Don’t Stop si nás našel sám režisér Richard Řeřicha, který brouzdal bandzonem, než našel kapelu, která by odpovídala jeho představě. A to jsme byli my a Dead Pope’s Company. Byla to super zkušenost, vidíš, že to herectví není žádná prdel, když jsme tu scénu, co nemá ani minutu, nahrávali celou noc. Skvělý pak bylo následný turné k filmu s The Prostitutes, Dead Pope’s Company a filmovou kapelou Emille Buisson, která nakonec byla z půlky The Barockers.

Pojďme se vrátit k vašemu, dá se pořád říct, novému albu. Můžete ho lidem, kteří ho neslyšeli představit?

Album se jmenuje podle titulního songu, jehož text je takovou dystopickou hříčkou právě ve stylu Alana Moora a George Orwella, ale že by to bylo konceptuální album, se říct nedá.  Jsou tam texty o tom, jak jsme ještě nedospěli, pak takové ty vyjadřující náš životní postoj k určitým věcem a také dvě „příběhovky“. Songy mají dost rozdílnej nádech od naší dřívější tvorby. Ze 77 punku jsme se ovlivněni kapelami jako The Hellacopters či Gluecifer přesunuli spíše do rocknrollovějšího zvuku. Sehnat ho můžete, když komukoliv z nás napíšete (např. na thebarockers@seznam.cz) či si přijdete podívat v budoucnu naživo na náš nový projekt. 

Všechny vaše texty jsou v angličtině. Vím, že se to k vašemu stylu nejvíc hodí, ale přece jenom, neměli jste někdy chuť udělat něco česky?

Podle mě je to super, když někdo dělá texty v češtině, problém je, že je to docela kumšt udělat text, který by nevyzněl klišovitě až trapně. Oba textaři pak máme navíc kladný vztah ke zvučnosti angličtiny jako takové a text většinou zakládáme na improvizaci, která je kdákaná v takové té pseudoangličině.

Nahrávali jste ve Studiu Palba, které je ve stejném baráku jako vaše zkušebna. Takové nahrávání na domácím hřišti muselo jít samo, ne?

My vlastně s tím výsledkem nejsme vůbec spokojeni. (smích) Šlo to daleko líp sehrát, ale hlavně ten zvuk – je to total DIY, protože to byl vůbec první pokus Styla, kterej se jak se softwarem, tak hardwarem teprve učil. Nahrávat to teď, tak je to o několik ševelů lepší, však se o zvuku současných nahrávek můžete přesvědčit sami na stránkách Studia Palba.