The Adicts – Life Goes On

Kdysi jsem se zařekla, že v žádném článku nepoužiju všude milionkrát omílaný obrat – Tuhle kapelu netřeba představovat. Jenže co dělat při psaní recenze na album skupiny, která hraje už 33 let? A navíc pořád v původní sestavě? Ano, řeč není o nikom jiném než o The Adicts. Dámy a pánové, určitě mi dáte za pravdu, že tuhle kapelu opravdu netřeba představovat! Tak se rovnou podíváme na jejich novinku Life Goes On, která vyšla u People Like You Records.

Jak už jsem zmínila, The Adicts si jedou svuj veselý „clockworkpunk“ víc než 30 let. A proto by asi málokdo čekal, že s novým albem přijde nějaká radikální změna. Když to takhle funguje už přes čtvrt století, proč by to přece nefungovalo i dál?! Po spuštění CD se na mě vyvalilo 13 písní, ve kterých se to jenom hemží chytlavými riffy a zpěvnými refrény. A právě v tom je největší síla The Adicts! Přesně jak se dalo čekat, deska odsejpá, má grády a nutí vás poslouchat jí znova a znova.

Anglická legenda, v čele se zpěvákem Monkeym ale nezůstává jen u klasických punkovek ala ročník 77. Překvapí třeba songem Gangster, kde se výrazně zpomalí na tempu a ubírá se i na vokálech – Monkey spíš než že by zpíval, šeptá. Zajímavá věc, možná jen stopáž 5:22 je zbytečně dlouhá. Dalším příjemným překvapením je klavírem začínající Mr. Hard, kde dostal víc než kdekoliv jinde na desce prostor houslista Dan Gratziani. A právě píseň Mr. Hard bych se nebála označit za to nejlepší, co vám na dalším výborném albu britští punkáči servírují.

Life Goes On nemá být novým milníkem v punkové muzice. A The Adicts se o to ani nesnažili. Opět jen vsadili na klasiku a znovu jim to vyšlo.