ThANX / Telesa Ohnepal – Split

Tak se na gramofonu prohání nové split album dvou pražských hardcore kapel, sestavených z tváří, které již tak trochu něco pamatují a mají své za sebou. Deska navíc vyšla u Malárie Records, což dokonale rámuje reminiscence starých časů.

ThANX jsou v lokálním prostředí již poměrně známým jménem, navíc mikrofon v kapele třímá Amrit z Michael’s Uncle, kapely, která na konci 80. a počátku 90. let výrazně čeřila svým noise rockem vody místního rockového podzemí. Nutno podotknout, že jeho hlasový projev je jak barvou, tak i stavbou frází nezaměnitelný, a ačkoliv ThANX staví na poněkud přímočařejším hudebním konceptu, srovnání se zkrátka a dobře nelze ubránit. Osobně se od prvního setkání s Michael’s Uncle někdy v časech, kdy byli začínající kapelou, potácím mezi pocity, kdy mě Amritův zpěv svou intonací, barvou a stavbou frází irituje a kdy mě v rámci kontextu produkované hudby tímtéž baví. Nicméně na nahrávce najdete i jména známá třeba z P.S. nebo Krásných Nových Strojů a to zdaleka není kompletní výčet. Úvodní skladba Capicanibalism je až nečekaně archetypálním příkladem zvukově a technicky zdokonaleného místního osmdesátkového hardcore punku. Přímočará, divoká kompozice, která by klidně mohla pocházet z dílny třeba Telex. To, co tu oproti starým časům absentuje, je tehdejší autentická rozhašenost, což je vždy tak trochu dvou sečné ostří. V pomalých pasážích si ThANX více pohrávají s nekonfekčními blackflagovskými „heavy“ a noise rockovými rify, kdy se tak trochu přibližují do kreativního světa výše zmíněných Michael’s Uncle. Osobně je mi blíže, když tu přeci jen o poznání více práskají do koní. Každopádně i pomalé věci, jako je třeba třetí Opti mystická, mají nespornou sílu, především ve spojení s textovým sdělením. Celkový projev kapely je nabitý energií, což se skvěle podařilo převézt do drážek desky.

Telesa Ohnepal, kapela z Kladna, jejíž existence pro mě byla až do okamžiku vydání této desky neznámou, přistupuje k muzice z více méně obdobných pozic jako jejich sparing partneři. V převážné většině přímočarý hardcore punk se nebojí propojit s tu a tam nějakou tou špetkou alternativně rockové omáčky, opět s moderním zvukem a technickou přesností. Opět jsou tu v pojetí jasné spojnice s tím dobrým a regionálně osobitým, co se urodilo v místním hardcore rybníčku osmdesátých a devadesátých let. Zpěv si pohrává s výrazně afektovaným projevem, což je rozhodně pozitivem a připomíná tím svým výrazem rožnovské kapely. Osobně bych uvítal více chytlavých motivů, což tedy do značné míry platí i pro ThANX na druhé straně. Což ovšem není nic, co by bylo bezpodmínečně nutným atributem tvorby.

Obě kapely, asi mimoděk, v globálním měřítku evokují obecně evropský hardcore samého závěru osmdesátých let, kdy se hardcore pomalu odkláněl od přímočarých punkových kompozic a začal v rámci subkultury hledat cesty dál.

Závěrem pak nutno zmínit, že pánové ve středním věku mají stále koule a svou energii by mohli rozdávat o generace mladším exemplářům, což celé split album naplno dokazuje.