Thalidomide / Empty Hall Of Fame – Split

Tak nám pověsili prezidenty. Ale kdo to udělal, to z přední strany obalu, pod kterým najdete černo-rudý vinyl, nevyčtete. Na zadní straně je připravena ještě jedna volná oprátka a zjistíte, že punková provokace, balancující na té nejostřejší čepeli, vzešla od Thalidomide a Empty Hall Of Fame. Jejich společné dvanáctipalcové splitko vyšlo u PHR, ale kořeny tohohle počinu sahají do dubna 2014, kdy jejich společná dodávka vypověděla službu při průjezdu Slovinskem. Obě kapely spojují podobné názory a pohled na svět, každá ale využívá rozdílnou formu vyjádření. Takže: Follow Your Leaders, You Small-Minded Czech Racist Bastards a podíváme se na nahrávku detailněji.

Stranu A si přivlastnili Thalidomide, jejichž žlutou desku považuju za naprosto zásadní počin českého punku posledních deseti let. Do hajzlu, vždyť já s tím albem v uších běhal každý ráno lesem skoro dva roky! Vždycky jsem si ale myslel, že Thalidomide sluší víc čeština a myslím si to i po vydání červeného splitka. Ne že by třeba otvírák That Will Do! neměl sílu až hanba, ale přeci jen mají všechna ta sdělení, kterými Thalidomide nikdy nešetřili, větší dopad v mateřštině. Nejlepším songem je tak jednoznačně Pete’s Lament, i když takovýhle songy slyším stále… Ne, právě naopak, střílení do vlastních řád je možná ještě víc zapamatovatelné než ten pohrdavý obal. Thalidomide jsou ve většině z pěti nových skladeb přímočaří, i když oklipovaná Knowledge Is a Perfect Crime(think) by mohla budit dojem opaku. Jenže to mě možná na Thalidomide baví nejvíc, že vždycky umí překvapit, že nikdy nebudou monotónní kapelou, že žádný jejich koncert není stejný. A cover I’m Not a Loser od Descendents s českým textem je jen takovou parádou na konec velmi povedené nahrávky. Ale ještě jsme ten vinyl neotočili.

Stranu E vlastní Empty Hall Of Fame, ke kterým jsem se dostal asi až před dvěma lety, díky reportu z jejich turné v Hlasateli č. 2 (recenze). Hardcore punk, který hrají, je pomalejší, naléhavější, s emíčkovým přesahem, což je kombinace, na kterou slyším. Ke každému ze šesti songů, které Empty Hall Of Fame pro splitko nahráli, najdete v bookletu i obšírnější vysvětlení, nebo spíš pohnutky, které vedli kapelu k napsání té či oné skladby. Vrcholem druhé strany vinylu jsou pro mě jednoznačně songy Vultures a Circles, oba zasněné, nebo spíš bezesné. Devadesátkové kytary je potěšení poslouchat, žádné metalové zkreslení, čistá radost. To ale neubírá nic z energie všech songů, které příjemně vplouvají jeden do druhého, hrají si s tempem, atmosférou jednotlivých pasáží a vlastně je to přesně ten soundtrack, který chci mít u posledního nočního kafe.

Tenhle kus vinylu je učebnicový příklad angažovaného punku, který se nespokojí jen s údernými hesly. V případě Thalidomide jsem věděl, do čeho jdu, ale o to větším překvapením jsou pro mě Empty Hall Of Fame, jejichž stranu jsem určitě slyšel víckrát. Obě kapely ale nutí posluchače přemýšlet, což je asi jediná možnost, aby punkrock nezdegeneroval nadobro. A na co myslíš ty, když jedeš z koncertu Pipes noční Prahou?