Telex – Řeznickej krám

Bez útlaku není underground. Je pro mě hrozně těžké hodnotit desku, kterou nemůžu chápat v kontextu doby, kdy možná jen za pár tištěných řádků o Telexu bych musel podávat vysvětlení dvojitejm bradám na Národním výboru a čelit nekončící šikaně. Jsou kapely, které mají můj respekt už jen kvůli té tmě, ve které vznikly, jenže písničky, které tenkrát hrály, už dnes jednoduše nefungují. To ale není případ Telexu.

Telex jsem slyšel naposledy tak před deseti lety a po pár vteřinách, co se mi Řeznickej krám točí pod jehlou, jsem v šoku, jak je to pořád silná nahrávka. Cejtim se zas jak šestnáctiletej parchant, co si ve sklepě ukrývá pyramidový pásek před matkou a říká si, že těch pár akordů přece zahraje taky. Křičí: „Na zábavě pivo piju, střízlivej to nepřežiju“ a letí do Modrý Vopice, protože už je přece úplně jiné tisíciletí. Telex recyklují čtyři akordy a pár coverů zahraničních kapel, ale to, co je unikátní, je ten šílený tah, který kapela má. Nezajímá mě, kolik sól zahraješ, kolik přechodů tam narveš, kam až ten refrén vykřičíš. Volej černý fáro! Syrovost, syrovost, syrovost. Továrnu na tvý sny nemám! A mít nebudu! To, co nahrávku ještě umocňuje, jsou samply mezi písničkami, které ukazují oficiální kulturu v době vzniku Řeznickýho krámu. Ten kontrast mě baví.

Silnou stránkou Telexu jsou především texty, které jsou aktuální i v dnešním světě. S holkou punkovou, z domova tě vykopnou. Tam, kde se většina současníků Telexu zasekla, tj. na jednoduchých nihilistických veršovánkách (které ale mají občas taky něco do sebe), Telex teprve začíná stavět. A tak vznikly takové perly jako Sehni hřbet, Mírnej pokrok nebo Co tě nepálí. Hardcore punk zapustil kořeny. A desítky tuzemských kapel dodnes jen vytěžují to, co už Telex dávno řekl, a navíc to řekl mnohem líp.

Remasterovaná vinylová verze Řeznickýho krámu hraje perfektně. Téměř třicet let staré demo s novým vydáním pořádně prokouklo, aniž by ztratilo cokoliv ze své síly a sklepního soundu. Deska, kterou vydali u Papagájův Hlasatel Records, má vše, co má správná re-edice mít. Nelakovaný obal s kresbičkami, které se jen mírně liší od původního artworku, průvodní slovo od Petra Korála, texty všech písní a nějaký ten dobový materiál. Album je věnováno zesnulému kytaristovi Martinu „Matějovi“ Štěpánkovi, který tehdy vtiskl Telexu většinu z té nezapomenutelnosti, kterou má. A teď už mi zbývá jen poprosit o převydání dalších zásadních alb českého punku. Dík.