Tchagun – Nokturno

Jestli jste ještě nevyrostli z dětských póz nebo vám rap prostě z nějakého důvodu smrdí, můžete přestat číst. Tchagun dělá hodně rapový věci, které by měli cenit lidé, kteří ujíždí na kvalitním rapu. Nejsou tak jazykově vyšperkované a přístupné kvantům lidí jako Prago Union, nepohybují se v intencích oldskůlového hipízáckého rapu a nejsou ani dementně primitivní, obsahově plytké plné keců o hulení hazeu, o skillech, o stylu nebo flow nebo novejch teniskách a napůl anglicky, jako většina z toho, co se dá v Čechách označit za dobrej rap.

Podstatné je, že EP Nokturno je temnou, návykovou a poměrně unikátní záležitostí. Nahrávka s hodně kvalitní produkcí se pro většinu posluchačů (včetně mě) zjevila jako blesk z čistého nebe, vyšla jako nahrávka s pořadovým číslem osm na labelu Archetyp51, jehož nejznámější tváří je grimeový střelec Smack.

Zatímco rokenrolové ikony a zfetovaní antihrdinové pomalu vymírají a kapely se zabírají spíš subkulturou samou popřípadě jsou sami o sobě jakousi pravěkou vintage fosílií, Tchagun mluví o tom, jaké to je žít mimo zaběhlý společenský řád, mluví o drogách a závislostech, o pekle vlastní mysli, kritizuje společnost stejně jako vypráví příběhy samotáře milujícího noc.

Wasteman je hymna všech povalečů, kteří si vydělávají prodáváním trávy a jiných věcí a odmítají být součástí konzumní mašinérie kolem a plnit nastavené normy, zároveň se však ztrácí ve flákačství a dekadentním nočním životě. „A prej jsem wasteman, jsem ve škole? Nejsem! Jsem v práci? Nejsem! Vlastně teď ani nevim, kde jsem. Prej jsem k ničemu – nejsem! Na stejdži prej hrozně dobrej jsem, máš tam ještě něco? Dej sem! Chtít po mně něco, to je zlej sen,“ praví chytlavý refrén.

Tchagun si hraje se slovy, spíš než prvoplánové rýmy skládá za sebe slova a slabiky a mezi anglické a hovorové výrazy flákne i hodně spisovné věci, což na první poslech zaráží a působí poněkud divně. Výsledkem je ale osobitý rap, který plyne příjemně, ale přitom je poměrně tvrdý a dá se v něm hledat a rozkrývat hodně zajímavých obrazů i slovních obratů.

Nokturno je převážně noční nahrávkou, příběhy ozářené úplňkem a prostoupené vytím toulavých psů vypráví titulní skladba. Též je to i celkem vysmažená nahrávka, věci jako Inferno nebo Medical asi nejsou pro každého.

Naopak, Virus je pecka na první poslech a dají se v ní najít i styčné body s tím, o čem mluví a řvou hardcoreové kapely. „Hm, zajímavé, akcie ti klesly, a kde jsou nadčasový vynálezy od Nikoly Tesly? Maj prej ještě nějakou vadu, takže kámo neslav, udržet stádo, pozadu, drž hubu a nezlob.“ Nadužívání antibiotik, konzumování nekvalitních rychlokvašek, masová hloupost, posedlost věcmi a penězmi, války, bulvár a masmédia. „Opuštěnej Černobyl, co předběh svojí dobu. Jednou to tu bude stejný – život z pod poklopu. Populace stále roste, bude růst, dokud ji nezastaví sám člověk, docela směšnej osud.“

Posledně jsem viděl Tchaguna v Crossu a jeho show mi mimoděk připomněla to, jak si představuju devadesátkový grunge. Špinavá a psychedelická instra, projev, který není frackovitě rozflausený, ale naopak chraplavý a drsný, nihilistický a vážně myšlený. Klub, který se mezitím změnil v saunu, poskakuje do rytmu beatu a Tchagun ve vytahaném tričku poletuje po pódiu, nechávám dav odříkávat nejchytlavější pasáže, rozeskáče si ho a přitom stíhá rapovat. Nic jako hip-hop polka na velkých open-air koncertech českých legend, kam si jde celá rodinka zazpívat „hej a hou“.

Nokturno je jednou z nejlepších věcí, kterou jsem v českém rapu za poslední dobu slyšel. Rap. který na všechno kašle, který provokuje a kritizuje, ale přitom je inteligentní.