Synthetic ID – Apertures

Současná velká vlna post-punku produkuje další a další nové zajímavé produkty. Převážná většina z nich se ovšem pohybuje v temných vodách postupů, vycházejících z věcí typu Joy Division, nikoliv však všichni. Systematic ID ze San Francisca budiž toho důkazem. Ti na svém dvanáctipalci navazují na tradici art punku, která vládla tamní scéně o více než třicet let zpět.

Na svižném rytmickém základě kapela staví nekonfekční kytarové melodie, které si pohrávají s nestandardně seskládanými akordy a kakofonními souzvuky stejně tak, jako s jednoduchým zpěvem, stavícím spíše na repetitivním heslování než reálném zpěvu, což v podstatě bezchybně doplňuje hudební podkres. Synthetic ID, to jsou odkazy na prastarý art-punk, neodolatelnou pošahanost rané new wave scény, ale i na noise rock nebo původní anarcho punk (na ten odkazují především linky zpěvu). Je to jedna z těch desek, ze které jsem před tím, než mi dorazila domů, neslyšel ani notu a po vložení na gramofon mi energie a celkový náboj, nakoncentrovaný již v prvních dvou písních, obrazně ustřelil hlavu. Tento efekt dokáže kapela navíc udržet po celou dobu a celková stopáž osmi písní, na méně než dvaceti minutách, je k tomu tak akorát. Stará pravda o tom, že méně je více, platí u muziky obecně dvojnásob a Synthetic ID jsou si toho bez pochyb dobře vědomi.

Jedna z nahrávek, která se mi každým dalším poslechem dokáže zarývat více pod kůži, což se mi u nahrávek vzniknuvších v posledních pětadvaceti letech stává opravdu sporadicky.