EPRecenze

Sweet Reaper – Ruff Teasers

Seth Pettersen vyrostl v Kalifornii a už ve čtrnácti letech skládal a nahrával vlastní songy, se kterejma jezdili živě napříč Severní a Střední Amerikou, a občas se kouknul i do Evropy. Občas to byl „ipodovej rokenrol“ s kytarou v ruce obklopenou loopery a krabičkovými efekty, jindy ničil pódia s doprovodnou kapelou The Undertow.

Jeho rok staré album Sweet Reaper je skrz naskrz příjemná věc. Stará s kosou je v jeho očích příjemná a zkouřeně zhypnotizovaná bytost, zpívá si Sa Sha Da s tím postiženě ledabylým stylem, jaký se hodí jako soundtrack k povalování se na kalifornských plážích (potažmo k dlouhým podzimním večerům u nás, jako jsem to měl já).

A Seth nyní se dvěma dalšími kamarády v Los Angeles nahrál debutové EP nové kapely, jež po jeho posledním albu dostala jméno. Ač zůstává řada atributů z jeho sólovek, Sweet Reaper je o něco syrovější a punkovější věc. Zkrátka, je vidět, že jde o nahrávku celistvé kapely.

Čtyři skladby na Ruff Teasers jsou neuvěřitelně chytlavý, příjemný, přímočarý a utancovaný garážový power-pop. V úvodním Rock Alone se smrtka potkává se starými The Queers, No Kontrol mi připomíná třeba australské Drunk Mums, měkčí a klidnější Fun Dip se asi nejvíc blíží Pettersenově stonerské sólové tvorbě, aby nahrávku zakončila má nejoblíbenější Other Side.

Není to nic nového, jen nenáročný a prvoplánový rokenrol, který baví. Má to prvky, které jsem miloval na Radioactivity a dalších podobných kapelách, avšak v tomhle případě jednoduše nekonfliktní. Pokud chcete něco lehce stravitelného, Sweet Reaper jsou deset minut vstupování do stejné řeky, kde se vždycky rád vycachtám.

Johnny Násilník

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Související

Back to top button