Suzi Moon je alterego Suzi Homewrecker, kterou mohou mnozí znát z působení v první dekádě tisíciletí super vyhajpovaných Civet a v posledních letech pak z projektů Turbulent Hearts a především pak z L.A. Machina, kterým vyšel v loňském roce naprosto skvělý sedmipalec na Alternative Tentacles. Suzi Moon nyní vstupuje na scénu jakožto sólo jméno, kráčejíc ve šlépějích ikonické adorativní inspirace Joan Jett, jejíž krátkovlasou éru lehce zkříženou s Iggy Popem ostatně až nápadně připomíná i svou prezentací na obalu desky.
Deska Call The Shots nabízí trojici skladeb s nosným hitem Special Place In Hell, kde Suzi výrazně operuje s raně punkovými motivy, moderně rockovou produkcí a afektovaným projevem. S výsledným efektem znějícím jako mladší variace na Texas Terri. Krom nepopiratelně silného nosného popěvku je pak nejsilnějším momentem skladby surf rockové sólo v mezihře před finálním refrénem, které funguje jako efektní příprava na finální gradaci celé skladby. Zbývající dvojice skladeb operuje s primárně heavy rockovým soundem a postupy, čerpajícími z proto-punkových časů.
Druhá I’m Not A Man, která je pro mě svou energií nejsilnějším kouskem z desky, svým duchem jako by utekla z časů počátků The Runaways, cepovaných bizarním egomaniakem Kimem Fowleyem. Závěrečná Nothin‘ To Me je středně tempovým špinavým rocknrollem, ve výsledku působící jako poněkud tuctová výplň prostoru, ale to je značně relativní, a navíc tak působí ve srovnání s jí předcházející dvojicí poměrně silných kompozic.
Zda se v těchto třech skladbách skrývá slibný start nové kariéry, nebo jen osamocený výkřik projektu na jedno použití, to ukáže až čas, a navíc je to v podstatě jedno, protože pokud máte slabost pro pohrobky Runaways či Girlschool, Suzi Moon je sázka na jistotu.
[youtube id=“NeZSNyAV2Uo“ width=“620″ height=“360″] [youtube id=“g7ReC6k16UI“ width=“620″ height=“360″]Rok vydání: 2021
Label: Pirates Press Records
1. Special Place In Hell
2. I’m Not A Man
3. Nuthin‘ To Me
4. Special Place In Hell
5. I’m Not A Man
6. Nuthin‘ To Me
