Suicide Syndicate – Savage Barbarians Have Feelings Too!

Sešel se rok s rokem a sebevražedný syndikát z Malmö je zpět se svou třetí velkou deskou. Ta na sebe kvůli zdržením ve výrobě nechala celkem čekat. Sestava se oproti minulosti zredukovala na trio, ale v hudebním směřování se nezměnilo ani ň.

Suicide Syndicate ve své tvorbě s naprostou přirozeností a šarmem mixují goth punk, syrový rocknroll, street punk i hardcore punk tak, aby výsledný efekt byl zcela kompaktní a přirozený, což, přiznejme si, nedokáže každý. Se stejnou přirozeností jejich tvorbou prostupují témata osobní i politická, tak jako je to ostatně v životě samotném. Desku otevírá melodie uloupená z pod šapitó, aby uvedla svižnou Never Fall In Love s okamžitě se do paměti zarývajícím se refrénovým Uh-Ah, aby následující dvojice skladeb bazírovala na divokých hardcore punkových tempech, z nichž ta druhá Back To The 30’s dává jasný vzkaz nacionalistům, kam se mají odebrat. Pro mě osobně deska vrcholí pátou Stasi Baby Love, oděnou v goth rockovém hávu, s expresí vzpomínek na Berlín a se silnou atmosférou. Deska se ve své druhé půli odebere do lehce poklidnějších vod středně tempového punku s výrazným šmrncem švédského rocknrollu posledních tří dekád a poněkud ubere na intenzitě, aby dostoupila finální gradace v závěrečném street punkově hymnickém kousku, kde ve sborech mimo jiné huláka Tobbe z kultovních Moderat Likvidation.

A to je vše, něco málo přes šestadvacet minut poctivého a autentického rocku, který stylově navazuje na předchozí desky kapely, jen nabízí ještě o něco vetší stylové rozpětí a zvukový i aranžérský příklon k jednoduchosti. Jsem zvědav, zda i Savage Barbarians mě bude s odstupem nějaké doby bavit tak jako album předchozí.