Subhumans – Crisis Point

Britští Subhumans mě tak nějak provázejí téměř po celý můj punkový život. Jejich epické album The Day The Country Died bylo jednou ze zásadních desek mé punkové puberty v lámající se polovině osmdesátých let. Nášivka s nezapomenutelnou grafikou přední strany obalu alba se vyjímala na rukávu mé kožené bundy hned vedle Black Flag.

Subhumans jdou rázně na věc od prvních tónů úvodní písně Terrorist In Waiting, která předvádí rychlý punk s výrazným refrénem a deklamativním zpěvem. Dickův hlas se s věkem posunul do nižších poloh a celkový zvuk kapely odráží současné pojetí nahrávek, ale energie a charakteristicky nezaměnitelné nápady z kapely i dnes srší na sto honů daleko. Tak jako na klasických deskách kapely i zde se prolínají rychlé i pomalejší kompozice s charakteristickým autorským rukopisem. Co je pak zásadní ingrediencí, jsou břitké politické komentáře textů – až neuvěřitelně trefné a silné, reflektující dobu, která je v mnoha ohledech beznadějnější, něž byl počátek osmdesátých let. Zatímco se autoři současné generace utápí v sebestředných bláboleních o bezvýchodnosti a polykání prášků na předpis, pánové ze Subhumans dokáží i dnes ukázat na zhoubné bujení nádoru jménem pozdní kapitalismus. S tím asi nejradikálněji účtuje jeden z nejvýraznějších hitů desky 99%. Následující Punk Machine pro změnu velice trefně komentuje vykalkulovanou prefabrikovanou nudu komerčního „punku“. Ale to je pouze několik vypíchnutých příkladu z celkově nadprůměrné desky, protože Crisis Point vlastně nemá slabý moment. Jednotlivé skladby fungují skvěle a každým dalším poslechem se s albem personifikuji více. Zvláště vzhledem k tomu, že velká část textů je z kategorie „tohle bych si přál napsat“, ale Dick Lucas to umí i dnes lépe a chytřeji. Kytarové nápady i rytmika navazují na klasickou tvorbu, ostatně i dnešní sestava je ze tří čtvrtin stejná jako ta před rozchodem v půli osmdesátých let. Závěr obstarává epická Thought Is Free, v níž pár kytarových motivů vzdává, ať již vědomou nebo nevědomou, poctu několika klasickým punkovým písním.

Crisis Point se u mě vyšvihlo mezi nejposlouchanější desky posledních týdnů a rozhodně mezi nejposlouchanější nahrávky z těch, které vznikly v poslední dekádě.