Stolen Lives – Budoucnost Sviní

Stolen Lives jsou kapelou, jejíž jméno registruji již drahně dlouho. Ovšem ačkoliv ke mně dorazilo pár ze starších titulů, nikdy se mi nepodařilo proniknout do její tvorby, ať už to byl split s DFC nebo později s Lahar, pokaždé jsem měl problém jejich stranu vůbec doposlouchat do konce. Co tedy přinese deska nová v podobě samostatného LP, je otázkou. Na obalu vyobrazený člověkovepř se na svém ohozu honosí logy Motörhead, Dead Kennedys a Sodom, přehlídkou kapel, co mám rád, takže pokud by to byly nosné influence nahrávky, byl by to bez debat přesně můj šálek kávy.

Vše rozjíždí neutrální melodické intro a bezprostředně po něm přichází první regulérní skladba v divokém blastbeatu. Skladba ve své nikoliv dlouhé stopáži prožije asi tak patnáct tempových změn, které bohužel efektivně likvidují až překvapivě slušný nápadový potenciál thrash metalových kytarových rifů. Právě neustálé tempové změny, spolu s nepřirozeně moc vytaženým kopákem a nezajímavým rozječeným zpěvem (tradiční slabinou místních nahrávek) do značné míry degradují celou desku. Stolen Lives jsou kapelou, která na jednu stranu dokáže přijít se zajímavým rifem i chytlavou pasáží, a zároveň ostentativně odmítá napsat to, co je v mém světě kompaktní chytlavá skladba. V opojení technikou a komplikovanou přeplácaností jakoby možná úmyslně ignorovali to, že veškerý hardcore punk či extrémní metal je stále jen a pouze variací na ten nejzákladnější rocknroll s jeho veškerými skladbotvornými atributy.

Bohužel pro skladby na Budoucnosti sviní ve velké většině přesně sedí anglický výraz tuneless, ale samozřejmě na pojetí hudebního výraziva platí umělecká licens každého interpreta a patrně každá kapela dokáže někoho oslovit. V celku se tu tak thrash metalové rify střetávají s aranžérskými atributy různých fast core/power violence pošahaných úletů z přelomu tisíciletí, o kterých mám občas pocit, že si získaly určitou popularitu pouze v ČR, ale v tom se dost možná pletu, haha.

Znovu a znovu se tu opakují momenty, kdy si říkám „ty jo to je super motiv“, aby ten byl během několika taktů odstřelen nějakým nadbytečně naroubovaným blastbeatem. Vlastně se mi ani několika poslechy nedaří proniknout do smyslu konstrukce a podstaty písniček jako celku. Být v kůži producenta nahrávky, přinesl bych do studia desky přesně těch kapel, co má vepřový chlápek na obalu načmárané na bundě, pro inspiraci, jak dát do kupy aranže písniček. Ale jak již bylo řečeno, komentuji cizí produkt, a v muzice samozřejmě neexistuje univerzální šablona. Na druhou stranu tak jako každý posluchač mám právo říci „tak tohle je už podle mě blbost“.

Podtrženo sečteno Stolen Lives na tomto LP nabízejí snůšku velice povedených thrash metalových kytarových nápadů, seskládaných do kompozic, jež pro mě celkem úspěšně eliminují jejich potenciál. Vlastně mě to mrzí, protože být totéž zaneseno do jen nepatrně jiného kontextu, deska by asi vydržela na mém gramofonu celkem dlouho.