Od poslední návštěvy While She Sleeps uběhly dva roky, a možná právě proto se parta z anglického Sheffieldu k nám zase rozhodla podívat. Mezitím prodělal leader kapely Lawrence Taylor krční operaci a v minulém roce vyšla nejaktuálnější deska Brainwashed, hrdě nesoucí vlajku předešlé This Is The Six. Protože jsem v roce 2014 otálel, musel jsem si to v pátek 11. listopadu v Futuru vynahradit.
Support pro headlinera večera byla anglická kapela Blood Youth. Slibný melodic-hardcore z Harrogate mému oku a uchu bohužel unikl, jelikož jsem při příchodu ke klubu kolem sedmé večerní ustrnul, když jsem uviděl tu šílenou frontu, která se táhla od vchodu do klubu, lámala se o roh budovy a končila poblíž nedalekého parku. Počasí fakt nepřálo a fanoušci v plátěných teniskách ve frontě netrpělivě přešlapovali. Akce začínala nezvykle brzy a Blood Youth startovali svůj set už v 19:15. WSS pak patřil zbytek večera, cca do 21:30.
Když jsem se konečně dostal dovnitř, viděl jsem před sebou narvané Futurum a při pomyšlení, kolik lidí ještě stálo za mnou, jsem si kladl otázku, jak se tu vlezem. Není divu, koncert byl beznadějně vyprodaný. V podstatě jsem si jen stihl koupit pivko a na stagi se začali objevovat hlavní protagonisté večera.
Set While She Sleeps začal pěkně zostra. Hned jako první na nacpaný klub vytasili pecku Brainswashed, takže se pit rozjel hned z kraje a první stagediveři na sebe nenechali dlouho čekat. Security nebyli žádní nýmandi, a když bylo třeba, pomohli lidem vylézt na stage, čímž započali jejich cestu od seskoku z pódia až ke zvukaři, tedy na opačnou stranu klubu, na rukou všech ostatních.
Většinu setlistu tvořily vály z poslední desky Brainwashed, ale zazněly třeba i Our Courage Our Cancer, Seven Hills a nechyběl ani nejnovější singl Civil Isolation. Nebyli jsme svědky žádných proslovů, kázání a moralizování, jak to u některých kapel bývá. Songy se sypaly poměrně rychle za sebou a neúnavné publikum je hltalo a měnilo v další kinetickou energii. Milým překvapením byla předposlední věc Crows z šest let starého EP The North Stands For Nothing. Při frázi „Give me your hand“, kdy se jako již několikrát během večera přidal celý klub, se tajil dech. A vrcholem celého večera pak nemohlo být nic jiného než pecka Four Walls.
Než abych stál další hodinovou frontu na šatnu, oželel jsem několik posledních vteřin koncertu a s pocitem spokojenosti jsem z klubu odcházel. Akci jako takové se nedá nic vytknout, a to i přes obrovskou frontu u vstupu (na kterou však pořadatelé několik hodin předem upozorňovali) nebo potíže s ticketingem, které se podařilo vyřešit.
[youtube id=“RTtgk2XcA7U“ width=“620″ height=“360″]
