SPS vs. Nežfaleš – split

Společná nahrávka dvou kapel je dobrý způsob, jak navěky potvrdit přátelství a společné zážitky z koncertního tour. SPS a Nežfaleš taková tour absolvovali už dvě a sedmipalec, který vydal Papagájův hlasatel, je logickým vyústěním všech společných víkendů. Splitko je zároveň i dobrým ekonomickým tahem, který za stejný peníz rozšíří okruh posluchačů o osoby, které by třeba vinyl druhé kapely nekoupili. Obě skupiny ale obklopuje silná fanouškovská základna, a tak zrovna tenhle argument je u SPS i Nežfaleš mírně diskutabilní.

SPS jsou jednou z těch českých předrevolučních punkových kapel, které uznávám. Nikdy se nestali směšnou karikaturou sama sebe a navíc netěží jen z dvacet let starých songů, ale jsou stále tvůrčí. Jejich vinyl Jsme v hajzlu se dnes v aukcích prodává za horentní sumy, a i když si samozřejmě nedělám iluze o sběratelsko-investiční perspektivě aktuálního splitka, jednou bude mít zajímavou vypovídající hodnotu o posunu SPS napříč dekádami. Prvním songem, který tepličtí SPS na sedmipalec zařadili, je Právo. Videoklip k této písničce z geniální dílny Páji Junka je už nějaký čas na světě, zářezu na audio nosiči se ale dočkala až teď. Druhou stopou je skladba Švejk ve volnějším tempu, která není kritikou středního věku, nýbrž glosou s nadhledem a možná až oslavou. Obě písničky reflektují aktuální koncertní formu a sound SPS a jejich posun k hutnějšímu zvuku často prosyceného dvoušlapkou, který kapelu už pár roků provází.

To, že je vinyl vložený v nelepeném dvojlistu, je samozřejmě jedno, mrzí mě ale absence tištěného sleevu, který by mohl nést víc informací o kapelách, kompletní texty písniček nebo fotografie. Tenhle detail by možná zvedl výrobní cenu o pár korun, ale myslím, že by tohle drobné dotažení stálo zato. Dvě potištěné strany obalu ale vynikají čistým a jednoduchým designem, který nezestárne, navíc se zajímavým nápadem s úryvky z textů.

Pro Nežfaleš je split s SPS vinylová premiéra a dalším počinem v nastolené cestě singlů a downloadů namísto dlouhohrajících alb. Umožňuje to kapele hledat nové podněty a na konci strany B je to znát. Otevírá ji písnička s názvem Poslední, klasický outsiderský song, který je takovým poznávacím znamením Nežfaleš. Pražská banda často dává do kontrastu všední život s rebelskou povahou a i tady je tomu nejinak. Kapela si několikrát pohraje s rytmem písničky a stopka před posledním refrénem je zábavnou třešničkou na dobře šlapajícím songu. V druhé skladbě Něco je špatně se jedná asi o nejotevřenější sociálně-politicko-kritickou písničku v historii kapely. Nečekaně v ní najdete mluvené slovo nebo netypické basové sólo. Svou atmosférou vybočuje z dosavadní tvorby Nežfaleš a jedná se o zajímavou změnu, avšak doufám, že se nejedná o nově nastavený směr kapely.

Za sto korun dostanete zajímavý vinylový počin, mapující dvouleté společné působení dvojice respektovaných kapel české punkové scény. Střet generací na společném vinylu skončil remízou. A naštěstí ne bezbrankovou.