Pražští SPS patří ke kapelám, vzešlým z kvasu perestrojkového konce osmdesátých let, aby ve větší povědomost vešli až v dobách popřevratových. Jejich první album patřilo k těm, která do značné míry předefinovala místní punk v době krátce po změně režimu, kdy zčásti na rozdíl od mnoha dalších SPS stále reprezentovali ortodoxní pojetí punku v duchu osmdesátých let spolu s lyrikou, která na koutcích úst mnohých vyluzovala lehce povýšenecký úšklebek, zároveň dokázala být natolik autentická a přitom zpěvně chytlavá, že byla schopna čapnout za srdce novou generaci deprivovaných teenagerů.
Nutno podotknout, že i po třech dekádách má své kouzlo a jejich „…Chtěl bych ti mámo má, chtěl bych ti říct, že mezi pankérama cejtim se líp…“ lze vykládat jako jakýsi hymnus teenagerů z dysfunkčního prostředí a jejich hledání identity v partičkách kontra kulturní závadové mládeže. Každopádně v půli devadesátých let původním SPS odzvonilo, aby se vrátili na pódia o nějaký ten pátek později a v půli prvního desetiletí nového tisíciletí vysekli návratovou desku s názvem Před popravčí četou. Tím se dostáváme k jádru pudla, neboť ta se nyní dočkala své první edice na gramofonové desce.
Úvodní skladba Dostat šanci zachycuje kapelu oproti zmíněnému debutu o více než dekádu starší, reflektující poněkud odlišnou životní zkušenost, servírovanou v obalu do přímočarého punku s charakteristicky lokální dikcí s odrhovačkovými refrény (na jejich psaní má kapela bez debaty nos), občas náležitě natahovanými. Je to ve své podstatě český punk v tom nejryzejším smyslu slova, ať již tuto škatulku míníme jakkoliv. Tedy český punk tak, jak byl redefinován v popřevratové éře, na čemž se SPS, jak bylo zmíněno již v úvodu, ostatně výrazně podíleli. Když Zdeněk Růžička zpívá obhroublým chraplákem „Co ti zbývá, když jsi prohrál, už ti dávno není patnáct…“, je to uvěřitelné, syrové a ve své podstatě cítíte, že i autobiograficky autentické. Je tu deziluze, vyrovnávání se s přicházejícím středním věkem i stále přítomný lehce laciný patos. Zároveň nezastírám, že toto není koncept punku, který by mi byl nějak zvlášť blízký. Kytarové motivy tu v převážné většině zápolí s poněkud tuctovou nezáživností, částečně vyvažovanou opakujícími se refrénovými slogany, což je oproti raným nahrávkám tou hlavní slabinou. Občas ale i zde SPS vystřihnou nápad se švihem a energií, jako třeba ve čtvrté Probuď se nebo v šesté V kleci. První stranu pak uzavírá převzatina od Radegast, která tu ve vyčištěné a extrémně zpomalené verzi sice ztrácí své původní kouzlo, ač i tak má stále chytlavý šmrnc. Deska jako celek v zásadě hudebně drží jednu linii, ze které se kapela nepouští do žádných větších odboček, a tak (v převážně středním tempu) jeden popěvek střídá druhý.
Předposledním kouskem je další vypůjčenina, tentokrát počeštěná verze Would you be so hot (If you weren’t dead?) z dílny mých oblíbených The Damned. Tu, v originálu z alba Grave Disorder, naprosto miluji. Její SPS provedení sice ztratilo podstatný díl původního šarmu, ostatně kdo se šarmu The Damned kdy dokázal i třeba jen přiblížit, ale stále má svou melodickou sílu. Poté už zbývá jen závěrečná blbina v podobě jakési techno variace na kapelový hit Máma a konec.
Zároveň je to po řemeslné stránce poctivě provedená deska. Zvuk sice lehce koketuje s provinčním rockem, což je více méně pro místní punk příznačné, ale celek hraje hezky. Navíc jeho charakteru výrazně prospěl přenos do drážek desky, ze které zní nesrovnatelně lépe než z CD. Kapele to hraje jak z partesu, postrádám tu však něco, co by člověka strhlo. Jako nezpochybnitelné plus ale nutno zmínit, že tematicky jsou tu SPS stále společensky kritičtí a frustrovaní.
Při pohledu zvenčí pak v konečném důsledku zní SPS, stejně jako mnoho dalších lokálních punkových kapel, jako počeštěná verze středně tempového deutsch punku. Se společnou kulturní tradicí prostoru nazývaného, přinejmenším od půle devatenáctého století, Mitteleuropa se zkrátka nedá nic dělat. Nakonec vždy někde vystrčí své růžky, i když si to třeba ani neuvědomujeme.
Rok vydání: 2005 / 2021
Label: Still Born Records, Véva records, ANK
1. Dostat šanci
2. Realita
3. Nejsme takoví
4. Probuď se
5. Tak to jsme my!
6. V kleci
7. Pivo
8. Nikdo to radši nevidí
9. Zase děláš děvku
10. Praha
11. Před popravčí četou
12. Názorová
13. Damned
14. Technomáma
