Reporty

Společné spění do hlubin pekelných na křtu nového alba Acid Row

Nakonec můžeme být rádi, že jsme ten šílený křest ďábelského dítěte Acid Row – jejich nové desky s názvem Afterglow – vůbec přežili. Na koncertě v Kasárnách Karlín byli oslavenci podpořeni výjimečně znovu hrajícími stonery Baro Chandel a stále lépe znějícími tachovskými psychedeliky China Soup. Mejdan, na němž šlo o zdraví a téměř i o život, nás nezajímá – my se podíváme na zub hudební stránce věci.

Venku zima a hnus, ve vnitřních prostorách Kasáren Karlín však od počátku akce příjemně zalidněno a později i narváno. Začněme uprostřed koncertu – a to politováním nad tím, že reunion stoner bluesových Baro Chandel po rozpadu a konci před dvěma lety byl (alespoň prozatím) pouze jednorázový. Protože upřímně – jejich tvorba byla kvalitní a vždy měli potenciál, přesahující náš lokální český rybníček. Uměli být jemní i zuřiví, znít tvrdě, ale přitom být zvukově hraví. Jejich povstání z popela, byť jen na chvíli, stálo za zážitek. Narvaný sál vděčných fanoušků nezapomněl, kdo byli před časem jejich oblíbenci. A když jste zavřeli oči, ocitli jste se v kalifornské nebo nevadské poušti při zlověstném západu slunce.

Celý večer otevírali mladí old school psychedeličtí maniaci China Soup. Nasvícené červené závěsy, jako vystřižené z kultovního Twin Peaks, jim slušely, a jako by byli jednou z kapel, které se na pódiu v seriálu objevily. Tajemnou mlhou zastřená sedmdesátková garáž, poháněná synťáky a zpěvem, vytrženým z dob dávno minulých. Za těch pár let od doby, co se objevili na scéně, se stačili China Soup vyhrát a získat onen vintage zvuk. Tachov má silné rock’n’rollové podhoubí, z něhož vzešli krom China Soup v podstatě i oslavenci dnešního večera. Zatímco Acid Row v relativně krátké době znovu křtí desku a oslavují, od China Soup mi pořád chybí nějaká ta nahrávka, aby si je člověk mohl pustit i doma!

Acid Row. Jen při pomyšlení na tu bestii se zároveň usměji a projede mnou mráz a hrůza. Za těch deset let, co se známe, nedokážu spočítat, kolik radosti, mejdanů, šíleností a běsů jsme spolu prožili. A to s celou rodinou kolem kapely, Divou Bárou a všemi čarodějnicemi a ďábly. Vyrostli jsme spolu, dospěli a stárneme. A křtíme další desku, tentokráte s názvem Afterglow. Krom kapely na stagi jsou na místech nachystáni i fantazií hýřící mágové Weird Visuals, doplňující hudební stránku zajímavou liquid light show. Jejich analogová vizuální kouzla jsem hanebně zapomněl ocenit v reportáži z loňského Stone Smokeru a tímto se jim omlouvám, protože jejich práci znám delší dobu, moc mě baví a očividně nejsem sám.

Acid Row v aktualizované sestavě sypou krom nových songů z placky Afterglow i starší tvorbu a neodpustí si hostovačku – tentokráte ne ex-basáka Davida „Císaře“ Hlůžka, ten bude mít večer jiné funkce, ale kytaristy a zpěváka německých Samavayo, s nimiž vydali Split Row společný song The Serpent, inspirovaný sériovým vrahem stejné přezdívky. A člověk coby posluchač se vlastně diví, raduje a žasne, že se pomalu ale jistě vrací doba koncertů, jak jsme byli zvyklí, a že se v rámci show mohou objevit hostující hudebníci a to i z jiných zemí! Na samotný křest nové desky si kapela přizvala na stage dvě osoby, dlouhodobě spjaté s fungováním celého soukolí. Divou Báru, starající se v podstatě od počátků o vizuální stránku věci, a výše zmíněného Císaře. Křest působil na poměry Acid Row celkem civilně a klidně, atmosféra celého večera naštěstí byla divoká a rozevlátá. O afterparty se následně postaral se svým výběrem songů David Hlůžek, tentokráte v hávu dalšího alter-ega „El Torpedo“.

Na závěr se sluší pochválit prostory, organizaci a hlavně zvuk v Kasárnách Karlín. Protože i přes střídání klidnějších pasáží a totální uřvanosti byl sound všech tří skupin dobře čitelný a vyvážený. Ač se na pódiu i pod ním dělo dost bordelu, posluchačky a posluchači neztratili přehled ve zvuku nástrojů ani v tom, co se line z mikrofonů, což se na těchto koncertech v horším případě může stávat. Klobouk dolů za zvukovou úpravu!

Tony Youngfield

Sometimes antisocial, always antifascist. Sailor of rock'n'roll since 2007, journalist since 2013. DJ Tony Looney Drill since 2018. You have no right to know anything more about me.

Související

Back to top button